dávám chválu na ty nelicně ožralé chlapy, však kdo chce trestat ty raky, nechť leze sám zrovna taky.

Někdy skrze připíjeni a polovičku a o plnou, takové nemírné a opovážlivé pití, nejspíše se takoví nedopitové ožrali a z ožralství pranice i mordy začínali, kterýžto způsob nerázný až skrze královské patenty, arestní tresty i peněžité pokuty zastavován i vykořeňován býti musil, jakž v rozličných sněmích, nařízeních i v trestních starých knihách viděti jest. Ať již jen něco vždy dotknu: Léta 1555 z nařízení a u přítomnosti krále Ferdinanda I. sněm držán na hradě pražském v 10 článcích zavřený, na nějž stavové čeští, moravští i lužičtí shromáždili se. První hned artikul toho sněmu zní takto: Kdož by připíjel o polovic neb o plnou, i ten, kdož by přijal a splnil, jeden každý 10 kop grošů českých t. j. 20 kop míšeňských aby složil a pak-li by kdo s tu pokutu býti nemohl, aby dvě neděle v šatlavě seděl. To v městech. Ve vesnicích pak lide poddaní, muži, i ženy, aby do klády a trdlice při kostelích dávání byli. Item kdo by při ožralství proklínal, přísahal, hromoval neb v karty, v kostky hrál, ten dva dni aby tím arestem trestán byl.

Kdybych měl všecky patenty, nařízení a sněmovní snesení o tom psáti, knihu zvláštní bych způsobil. Jen toto přidám, že v našem zámku poděbradském máme staré pokutní knihy, kdež se všeliké tresty a pokuty zapisovaly, v nichžto jsem sám několikrát četl, kterak ožralci několikrát v žraní zastiženi peněžitou pokutu složiti, v arestu buď na díle a práci, neb v kruhu v zámku státi, neb v šatlavě 2, 4 i 6 neděl býti, ožralství se odřeknouti a ještě dvě rukojmě hodnověrná, sousedy, již by zan slíbili, že se víc neochlastá, postaviti musili. Mezi jinými nalezl jsem i odtud z Milčic, kterak léta 1672 Jiří Vavák, děd můj, a Václav Brlek, sousedé milčičtí, za nějakého Víska, že se neopije, slíbili a pakli by se opil a proklínal neb rvačku začínal, že ho sami do zámku dodati chtí. On pak ten (Víšek) dřívo než na jejich rukojemství propuštěn byl, 10 kop složiti, 30 ran držeti a 6 neděl při kolečku dělati musil. Z tohoto trestání taky znáti se může. zdaliž prve dvěma i třemi i čtyřmi metlami t. j. tresty netrestávali, jakž se nyní bláznivě říká, že žádný dvěma metlami trestán býti nemá.

Byl pak za starodávna způsob ne z půl mázu neb půl pinty, ale z celých pinetních džbánů a korbelů pívali (sklenice se v hospodách neužívaly); a takž vezma tu celou pintu piva mnohý slíva křičel na jiného »O polovic!« neb »O plnou!« Tuť hned vynašel se jiný aneb jich více,' již také nalíti sobě davše, tak jako ten první buďto polovic neb plnou vypili. Pakli by z nich některý v korbeli dna se dobrati a všeho vy-srknouti nemohl, ten co jiní všichni vypili, zaplatiti musil. Takové ne-střídmé pití netoliko chasa, ale i sousedé i také páni měšťané, ano i' rytíři a stavové při svých shromážděních v obyčeji mívali a sedíce za stolem, jak první o polovic neb o plnou jí vypil, tak ostatní všichni s ním sedící s ním vydrželi a po půl neb plném korbeli vypíjeli, což nejednou, ale třikrát neb i vícekrát když okolo stolu obešlo, mám za to, žeť jsou po takovém trunku taky již v hořejších pokojích rozsvíceno měli.