zvolal: »Totě nejblaženější den mého života.« A Josef dal za odpověď: »Také žádost má se splnila.« Velmi zdvořile odepřel Josef ponavržení Bedřichovo, aby kráčel napřed, řka: »Stáří předchází, a učedlníkovi při-sluší, aby následoval mistra svého.« Také při této příležitosti pozval Bedřich Laudona, aby se posadil vedle něho, nikoli naproti němu, pravě: »Raději vás mám vedle sebe, než proti sobě.«

Po sedmileté válce zhotoveny byly k zapravení outrat státní zápisy, kupony nazvané. Po smrti otce svého přinesl Josef státu velikomyslnou obět; rozkázal totiž za 22 milionů takových kuponů, které po otci zdědil, spáliti. A tou dobou počalo také velmi přísné hospodaření nejenom při dvoře, ale i v celém státu, čímž Josef po celý život svůj se vynaznačoval a také vlastním příkladem v tom předcházel.

»Kdybych byl král Neapolský,« pravil Josef při prohlížení překrásné sbírky obrazů v Portici, »obíral bych se více lodnictvím, než obraznictvím,« a takto v přirovnání zjevil své smejšlení o tamějších záležitostech říše.

Svému ctihodnému nejvyššímu hofmistru knížeti Karlovi Bathyánymu oznámil Josef zemření svého otce těmito citlivými slovy: »Jel jsem v společnosti svých citlivých rodičů, velkovévody Leopolda a obou princezen Marie Anny a Kristiny do Inšpruku, abych přítomen byl slavnému zasnoubení mého bratra; ale nenadále zastihla nás dne 18. smutná případ-nost, císař, náhle mrtvicí raněn, v náručí mém skonal. Princi můj! nelze, aby tvor lidský tak veliký byl a ty nesmírné pocity popsal, tak, jak to cítí srdce syna, jenž na věky otce ztratil, který ho tak velice miloval. V okamžení nejtraplivějšího bolu, na mne doléhajícího, přece jsem na dobrou máti nezapomenul; mohla-li ale útěcha synova, jemuž samému také žel srdce rozerval, náhradu dáti za tak přeukrutnou ránu trpkého osudu ? Otec mi byl co nejlaskavěji nakloněn, byl učitel můj, můj přítel a nejvznešenější princ své rodiny, hoden důvěry svých přátel i všeho národu. Velkomyslný, spravedlivý, dobročinný příznivec věd a umění, ale také dobrodinec chudoby a uznalee všech zásluh. Počítám nyní čtyrme-cítma let věku svého; prozřetelnost božská podala mi již v mladistvých letech kalich utrpení; již když jsem manželku ztrativ sotva s ní tři roky živ jsa, o drahá Elizo, veöne's mi nezapomenutelnou, od skonání svého pocítil jsem nevýslovných strastí! Vy však příteli nejmilejší, vy jste vedl mládí mé, pod správou vaší stal jsem se mužem! Podporujtež mne i nyní jako mocnáře při těsnosti mých povinností a zachovejtež celé srdce příteli svému Josefovi. V Inšpruku, 10. srpna 1765.«

Když byl císař r. 1769 v Římě, zřídil mu ke cti kníže Korsini velikou slavnost, ku které mnoho cizozemců, obzvláště Francouzů pozváno bylo. Při této příležitosti dal Josef toto své pamětihodné smýšlení na jevo: »Mocnost váleční a vojenská jest hlavní síla a podpora říše. Po vždy bude péče moje, aby při vojště, pokud na mně záleží, dobrý pořádek a kázeň zachovány byly. Nejsem toho mínění, aby důstojníci jenom dle let své služby na vyšší hodnost postupovali; takto seslábne a zabrání