výšen býti. Odměny za zásluhy slouží k velkému povzbuzení a tvoří na-potom znamenité muže. Skutečná zásluha přemůže všecky překážky. Dal jsem v Čechách malé armády postaviti, jenž všecka váleční pohybování výborně vyváděli. První náhrada za to, které jsem došel, bylo pomyšlení, že při tom žádná krev prolita nebyla.« To však jest ku podivu, že Josef při všem svém jasném a dobrém pochopení umění válečného, ani znamenitým, ani šťastným polním vůdcem se nestal. O umění vladařském pronesl tato znamenitá a pravdivá slova: »Umění vladařské jest mnohem obtížnější než by sobě kdo pomyslil. Nelze, aby se člověk lidem všem zachoval, a z toho pochází, že tak mnoho jest nespokojených. Potřeba ale káže, aby mocnář nesčíslné své povinnosti vykonal, nebo častěji přihodí se, když mocnář toho jest důmění, že všecko vyplnil, předce že shledá, že se zmejlil. Vladař větším dílem jest zbaven nejznamenitějších blažeností života, totiž věrných přátel. Ale, Bohu dík, v tomto pádu do-savad sobě nemohu stěžovati. Nebo krom toho, že mně štěstí dopřálo dobrých přátel, také mám máti, jíž všecko jsem povinován, a ona za čas svého dlouhého a požehnaného panování o nic jiného raději nepečovala, než o dobro svých poddaných a o vychování dítek svých. Jest to paní velmi moudrá, rozšafná, počestná, a jediné to její chyba, že se jí nijakž nemohu vyrovnati!«

Když císařů přítomnosti své v Římě (1759) také konklave navštívil, tázal se při vchodu provázejícího jej kardinála, může-li kord podržeti. »Ovšem,« pravil tento. »Jasnosti císařská, užíváte kordu jenom k ochránění církve!« »A koruny své!« doložil Josef.

Jesuita, páter František, jak známo, jeho učitel logiky, za dobré uznal v přednášení svém také pojednání o poznání sebe samého a seznání ostatních lidí přimísiti. S velikou pozorností vyslechl princ toho pojednání, a když páter čtení skončil, pojal ho princ za ruku, žádaje, aby s ním ještě jednou prošel věc tuto, »nebo,« pravil, »mně, až vládu nastoupím, nejen poznání sebe samého, ale i poznání jiných lidí velmi zapo-třeby bude.«

Když byl Josef dožádán, aby při povstání severo-amerického zbou-ření mínění své o tom pronesl, odpověděl velmi přívětivě, a právě císařsky: »Lidé ti, tak, jak se jim vede, mohou pravdu míti, ale řemeslo mé žádá, abych byl při králi!«

Za vlády konal císař Josef mnohé cesty, aby mocnářství své ve všech dílech jeho seznati mohl, také aby skoumal stížnosti, zlé obyčeje aby vyhostil a v cizích zemích aby mravy a způsoby národu zpozoroval a z nich užitek pro vlastní své země čerpal. První svou odlehlejší cestu vykonal roku 1765 do Frankfurtu ke své korunovaci. Roku 1766 jel do Banatu, a roku 1769 do Vlach, kde sobě Benátka, Rím, Neapoli, Li-vorno, Florenc, Janov a Turín prohlídl. Téhož roku také jel do pruského táboru blíže města Naise. R. 1771 přijel do Cech a zachránil tisícům nešťastným život, které tehdáž přestrašlivý hlad zachvátil. V napotomných letech projížděl Štýrsko, Korutany, Krajinsko a pomořní města u moře adriatického, také zemi Chorvátskou, Slavonii, Uhersko a Sedmihradskou