zemi. Krom toho byl také ještě několikrát v Čechách., R. 1777 jel do Paříže, nějaký čas se tam pozdržel a navrátil se přes Bordó, Marsilii, Lion a Genevu do Vídně. R. 1780 cestoval Josef do země Ruské, aby navštívil carevnu Kateřinu II., s níž věčné přátelství uzavřel; navštívil Moskvu a několik neděl strávil v Petrohradu, odkud si několikráte do ruských přístavů na břehu východního moře vyjížděl. Roku 1787 jel do Belgie, kterážto krajina tou dobou byla pod vládou rakouskou, a vše tam dobře uspořádal. R. 1787 poznovu navštívil carevnu Kateřinu II. v Chersonu, v nově nabytém Krimsku, kdež se stala smlouva stranu turecké války, pročež také naposled cestu konal na divadlo váleční v Ba-nátu (1788 a 1789). Ve všech cizích zemích jezdíval císař v přísném zapření a sice vždy pod jménem hraběte z Falkenšteina. Na každé své cestě nejprve obracel pozornost svou na veřejné ústavy, zkoušel vojsko, prohlížel pevnosti, dílny, nemocnice atd., ano neostýchal se i na žaláře a trestní ústavy se poptávati, a všecko osobně prohlížeti. Kamkoliv přišel, dal se najíti beze vší nádhernosti a s malým jenom komonstvem. Nej-raději se také umísťoval v hostincích, jimž i v zemích vlastních přednost dával před paláci. Spal a jedl málo a uctivě se měl ke všemu lidu, kamkoliv přišel. Přijel-li někam a zpozoroval, že poznán jest, kázal kočímu, aby jel zvolna, vstal v kočáře a okázal se lidu svému, stoje a s obnaženou hlavou. A tak i všude, kde bytem zůstal, jedenkaždý měl přístup k němu jako ve Vídni a jenom nepatrná tabulka nade dveřmi značila císařský kancelář, kde jedenkaždý mohl prosby předkládati.

Tehdejšího krále Sardinského, Karla Emanuela, měl císař Josef z ohledu jeho státního a vojenského umění ve velké uctivosti, a když 10. června 1769 do Turína přijel, promluvil ku králi, jenž mu na schodech vstříc šel, těmito slovy: »Vždy jsem sobě přál co nejsnažněji s vaší jasností v známost přijíti, abych se od takového muže, jako vy, vyučil umění vladařskému, a vaše poučení aby mně také bylo k užitku. Dovolte, abych zde živ byl, jako bych k rodině vaší přináležel.« A skutečně pozdržel se císař v Turinu celých osm dní, odkud zase do Me-diolánu odjel, kde se prací svou vladařskou obíral, každého rána dvě hodiny audiencí uděloval, prosby přijímal a po obědě s ministry svými pracoval.

Ač Josef i v cizích řečích zběžně rozprávěl, předce jenom nejraději mluvil mateřskou řečí. Jednou dal se při nějaké slavnosti se vznešenou paní do řeči a tázal se ji po němečku, jak se vynachází. Paní se domnívala, že mu vedle starodávního obyčeje po francouzsku odpověděti musí. Císař nevrle pravil: »Proč neodpovíte po němečku, vždyť jsme v říši německé!« a pozanechal ji zaraženou státi.

Když byl Josef r. 17fi9 s bratrem svým Leopoldem v Římě, právě se scházeli po smrti papeže Klimenta XIII. kardinálové do konkláve. I nabídl je, aby zvolili za papeže toho, jenž by zasluhoval a schopen byl práva a hodnost církve svaté zastávati. A dostav na otázku svou, které volení papeže nejdéle trvalo, za odpověd, že ono Benedikta XVI., doložil: »Ať i nyní také celý rok trvá, jen když bude zvolen takový papež