kámen potom od něho Ondřeje jemu dán jest, byl s dostatkem tázán. Neméně, poněvadž dotčený Ondřej na jednoho Suehdolského a druhého v Hrutově se zdržujícího pastýře, že by přednější s nějakými čarodějnými spisy a s takovým kamenem k hádání zacházel a jej za čtyry české groše prodati chtěl, druhý pak vlkem kulhavým se dělati a lidem škoditi měl, se znává, aby tolikéž oni oba uptáni, náležitě ujištěni a v příčině týchž těžkých nepravostí, které Ondřej pastýř na ně vyznal, dostatečně se všemi případnostmi a bedlivostí tázáni byli. Což když se stane a takové jich vyznání nám s pilností slovo od slova znamenané odesláno bude, půjde na to dáleji, co za právo jest. Velice zajímavý jest též postup celého výslechu, a proto jej též uvedeme. Byly mu totiž předloženy otázky, na které on Ondřej nejprve s pohrůžkou jemu nastávajícího trápení, a pokudžby se k takovému kouzedlnictví znáti nechtěl, tehdy s představením jemu mistra popravního se všemi k mučení patřícími nástroji, a jest-li by ani to postačovat nechtělo, tehdy na řebřík vhozen a z něho z sucha ztažen jsa v přítomnosti Ondřeje pastýře Hlinského, Bláhy Kojákovského, Kateřiny Novosedlské, Martina Ryvoly a Jakuba Sedlského tázán býti má:

1. Od koho myši a vlky posýlati a ve vlka se proměniti jest se naučil ?

2. Kterak dělat, když vlky posýlati a ve vlka se proměniti chce ?

3. Mnoholikráte vlka poslal a v něj se proměnil?

4. Jaké škody a komu skrze to učinil?

Kdyby pak tomu odpírati chtěl, tehdy tázán býti má:

5. Kterak tomu odpírati může, ježto od Kolenec stezkou, kudy sedláci do kostela chodívají, vlka kulhavého poslal, a když k němu pes přiběhl, nic mu neudělal, jen k sobě čmuchali a vlk zase ke Kolencům šel, jak Kateřina Novosedlská na něho vyznala.

6. Kterak tomu odpírati může, ježto, když lidé rozprávějí, že jim kulhavý vlk škodu udělal, děti jeho říkají: »Byl to náš táta«.

7. Kterak tomu odpírati může, ježlo Ondřej, pastýř Hlinský, na něho vyznal, že žádný jiný nežli Ondřej Kolenecký, vlky nynějšího času neobyčejného, že dobytek tak pokousán bývá, posýlá a

8. Kterak ví, že Ondřej, pastýř Hlinský, Lužniekému pastýři na stádě škodil a vlky posýlal? — — —

Druhý výslech byl ohledně toho kamene předjmenovaného, s kterým Ondřej, pastýř Hlinský, kouzla provozoval a od něhož prý jej Sokolík dostal. Tento vypovídá: To ten kámen není, který panu Dionysovi ten Ondřej, Hlinský pastýř, složil, ale kámen, který sem jemu dal, jest bílý, světlý, tlustý co prst a půl prstu dlouhý, moji pastevci jej v poli, když orali našli; povaloval se v stavení as rok, však na něj žádný nic nedbal, ani nevěděl, k čemu jest, až Ondřej pastýř na podzim vedle obyčeje ke mně přišel holdovati, s nějakým modrým kamenem se obíral a do něho hlídal. Vida já to, řekl jsem, že mám také nějaký kámen, je-li k čemu, a ukazoval jsem mu jej. Ten ho vzal mezi prsty a semotam ho přehlížel a převracel, řka, abych mu ho dal, že mně k ničemu není; i nechal jsem