mu ho, ani jsem. od něho za ten kámen nic nevzal. Sám se chlubil, že jest ten modrý kámen v Moravě dostal. Jinače do něho nic nevím, toliko že obci naší stádo opravoval, aby od vlků škodu nebralo, ale netoliko naší obci, ale i jiným vesnicím opravoval; u nás jest od pěti sedláků žádal od každého od té opravy po jednom groši, ale žádný jemu nic nedal. — To opravování stáda konal následovně: Mě) vlčí hrtán z toho vlka, který ve vsi Vlkovicích od jiných vlků byl zaškrcen; skrze ten hrtán lil vodu a pak skrze ten hrtán zaklínal dobytek. Když nepochybil ani slovem, měl prý ten rok štěstí, jinak neštěstí. Zaklínači formule zněla následovně: Zaklínám vás lysata, zvířata, vlčice, zaječice, rysce (rys), aby chodily po horách, po dolinách, po skalách, po zelených doubraváeh, aby neznamenaly šlápoty, mému stádu pokoj daly, toho mně dopomáhej, Bůh Otec, Bůh Kristus Pán nebeský; a to po třikráte. Potom vezmu ze tří studní vodu, proleju ji skrze ten hrtán vlčí, kropím tou vodou dobytek a hodím hrncem přes stádo, až se rozrazí.

Dále vypověděl: Letos z jara opravil jsem sobě stádo takto. Uvařil jsem kus masa vlčího — dal mně ho Slovenický pastýř, který má celého vlka — to maso jsem uvařil ve vodě ze tří studnic, nejprve jsem ji skrze hrtan prolil a tím nahoře dotčeným zaklínáním zaklínal a potom tou vodou dobytek kropil. Ten hrtán mám ještě doma, dostal jsem ho od ovčáka Lhoteckého. Více doznal toto: Slýchal jsem od jiných pastýřů, kdyby poslaní vlci druhému pastýři v stádě dobytek pokousali, tehdy vzal kus plátna bílého, nepotřebovaného a vyslřihl je do dvou cípů a obvinul sobě ruce hadrem, aby holýma rukama se dobytka nedotýkal, pak aby namočil to bílé plátno do krve pokousaného dobyika a rozhrna na ohništi horký popel, udělal důlek, do toho důlku aby dal to zkrvavené plátno a na něm oheň udělal, tak že to jistý účinek míti bude a ten škůdce sám se dostaviti musí. Pravil dále, že před rokem Novosedlská pastýřka poslala vlky do stáda Mláckého a že pokousali dvě krávy a jednu jalovici hned snědli. Tu prý udělal té pastýřce tím, že vzal kleště, utrhnul z toho jednoho pokousaného hovada tři kousky masa, dal je do polévaného džbánku, pokličkou přikryl, hlínou zamazal, dal to do červeného bahna a ten zkrvavený šat dal na oheň. Následek prý byl, že ta pastýřka, trápena jsouc bolestmi, k němu přišla a sama se mu přiznala.

Ještě sem zařadím ku konci zaklínání proti mračnům, ačkoliv to byla vlastně prosba k Bohu a jen prostá mysl jí dala formu zdánlivě kouzelnou. Zní takto: Ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, všejednoho hospodina na věky požehnaného. Amen. Zlá, nehodná, smutná, škodlivá mračna, vás zaháním skrze Boha živého, skrze Ducha svatého a Pannu Marii na hory, na doliny, na prázdná místa, kde neořou ani nesejí. A to se musí opakovati třikráte.

R. 1655, 2. srpna, píše městský písař třeboňský: Za purkmistra pana Voldřicha Pohunka jsouce já s panem Jiřím Štodlerem do kláštera k panu administrátoru vyslán, abychom přátelským způsobem jeho se ptali, poněvadž Mikuláš Kalas, když někteří sousedé proti mračnům zvoniti chtěli, jim toho bránil, zhajoval a je odtud odehnal a zvoniti nedal,