Pověrou k ušlechtilým způsobům. Jsou rozmanité cesty, jak vésti děti k slušnosti, hospodárnosti a jiným pěkným vlastnostem. Někteří rodiče děti prudkou kázní vždy donucují, jiní je stále napomínají, jinak si vedou. Avšak náš lid zná ještě jinou, divnou sice, ale dosti osvědčenou cestu, totiž pověra a v ní skrytou hrozbu. Srov. studii F, Bartoše, Mravokárne pověry. Doklady moje: Neklaď boty na stůl, voláš bídu. Nepře-vracuj chléb na vrchní kůrku, stihne tě starost. Neklať nohama, sic nám pojde pes, říkala nám matka, a hned jsme klidně seděli, neb jsme měli naše psy rádi. Jindy: Neházej nohou, kopáš rodičům hrob. Neházej vlasy s okna, sic tě bude bolet hlava. Při obědě slyšel jsem často: Nehubnu j vidličkou, sic bude nouze. Nenechávej maž od večeře přes noc na stole, přijde na tě smrt s tím nožem. Nepískej, sice Panna Maria pláče. Při krájení chleba slyšel jsem často': Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se s lidmi. Malým chlapcťim, kteří rádi u pece připalují dřívka a točí »ohnivé pentličky«, říkají, aby toho nechali, že se v noci pokálí. Kdo hvízdá na klíčovou dírku, privoláva zloděje. Kdo trhá květiny na hrobech, ztratí čich. Prosím, aby podobná pověrečná napomenutí byla mně přímo, nebo redakci Č. Lidu oznámena.

Potopený zvon. (Otázka A. Šorma.) V obcích Eejšicích a Všejanech u Lúštenie vyměnily kostelní zvony. Zvony však z věže uletěly, ale na poloviční cestě se srazily v místech, kde je studánka Hněvánov. Všejanský zvon spadl do studánky, kdežto rejšický doletěl až na své místo'. Jednoho dne přišla hajná z nedaleké hájenky máchat do studánky nitě, na které se jí zvon přichytil. Hajná nevěděla, co je toho příčinou a zlostně vykřikla: »Kerej se mi čert chytil na ty nitě1?« Sotva to dořekla, zvon spadl do vody, naposledy žalostně zazněl, a to tak silně, jako* když hrom uhodí, že v celé kraji bylo to slyšeti. Zvonu nikdo již nespatřil. Studánka zakryta potom prkny,

O poměrech na Slovácku. (Ur. M. K.) Snad by přišla vhod přednáška: Štěpaniková J., Stíny a světla moravského Slovácka. Předneseno v cyklu přednášek »O dítěti ochrany a péče potřebném«, pořádaném při výstavě soc. péče o mládež ve dnech 26. až 9. září 1922 v Umělecko-průmyslovém museu. Brno 1923, 16°. stran 24.

Názvy dorostu vesnického. Členové dobročinných obcí »Ba-ráčnických« nazývají se mezi sebou: sousedé, sousedky, tetky.