str. 75
Vědecký ústav vojenský nabídnul redakci Č. L. výběr z látky o světové válce, pokud se týče národopisu československého.
Otázky a odpovědí,
Proč nemají v Hostících velký zvon. (Otázka A. Šorma). Pověst charakter isu j e opatrnost pošumavských siedláků. Vypravují v Hostících u Volyně: V Dobrši jest na věži velký zvon, který při zvonění je slyšeti až sem. Biskup Chlumčanský ho koupil v Praze. Když byli sousedi z Hostie pozváni do zámku, řekl jim, že koupil do hostického kostela velký, pěkný zvon, aby si pro něj dojeli do Prahy. A tu jeden ze sousedů, Kursa jménem, podrbal se za uchem, zeptal se: »A kdo že nám zaplatí od cesty?« Biskup se rozlobil: »Když vám zvon koupím, eště abych platil od povozu!« Vyhnal sousedy ze zámku a zvon dal do kostela v Dobrši. Bedřich Hlaváček.
Strašidlo u Dominikánů v Plzni. Kdo ví něco o strašidle v bývalém klášteře u Dominikánů1? Slýchávala jsem jako malé děvče, že v Dominikánské ulici, dokud ještě byla plna starých domů s temnými kouty, rozsáhlými dvory a pavlačemi, stra-šív&lo. V blízkosti kláštera vídány prý podivné zjevy a slýchány tajemné hlasy, dobytek prý spolu rozmlouval lidským hlasem v určitých dnech ku př. předzvěstí smrti, ohně, pohromy rodinné. (Ve starých domech bylo hojně stájí.) Hlavně »U zlatého anděla« opakovaly se strašidelné zjevy tak často a neodbytně, že se konečně všichni nájemníci se strachem vystěhovali a dům opuštěn. Tajemné osvětlení, bušení, hluk však neustávaly, až po dlouhém čase, když původní maietnice dům se ztrátou prodala, znenáhla se pověsti a zjevy utišily.
J. Skřivánková.
Čarování pomocí podkovy. (Otázka prof. J. Soukupa,) Děvče sbírá po cestě podkovy, které jsou k ní obráceny otevřenou částí (přinášejí štěstí). Prvou nalezenou podkovu dá doma na okno a sice zase otevřenou částí do světnice. Ostatní skládá do krabičky a to tak dlouho, pokud se jí některý hoch nezalíbí. Přiláká ho k sobě tím způsobem, že jednu po druhé za ním nenápadně vyhazuje. Tu, kterou měla na okně, vyhodí až poslední a při tom říká: »Podkovo milá, dej abych se vodbyla!« Nebo: »Podkověnkoí moje milá, zazvoň, abys mně hocha přisoudila! Nevdám-li se do roka, bude ze mě děvečka; nevdám-li se do dvou roků, budu mít jen pastuchu; a kdo čeká do třetice, vyčeká si na panice.« — Naide-li někdo podkovu, má ji zvednouti, třikráte se s ní otočiti a přehoditi přes hlavu. Otočí-li
|
