Koledovali nábožně kanovníci (bylo předepsáno r. 1350, kolik dostanou koledy od arcibiskupa a hodnostářů). Chodili bujně a rozpustile žáci (studenti), obecní zřízenci, chasníci řemesel některých (sladovníci, mlynáři), ba i kat i lidé opovržení.*)

V dalším základním díle pro dobu husitskou obšírně pojednává prof. Nejedlý o koledách, o koledních obchůzkách. Důležitý jest výpisek z vyčítavého, mravokárneho traktátu Mistra Jakoubka ze Stříbra proti zlořádům a nemravům studentským při koledách. Sv. Vojtěch prý obchůzky kolední zavedl, ale zkazily se úplně vinou rozpustilých a vyděračných žáků.**) Obsah i nápěvy staročeských koled i protikoled, latinských i českých, posoudil znalecky a navždy jasně prof. Nejedlý, k jehož vývodům a závěrům odkazuji.

Znali jsme před vydáním Usenerovým text skladby o Štědrém večeru a o koledě Jana Holešovského, mnicha v Břevnově, pouze z vydání v Olomouci r. 1761,***) to jest již dnes také vzácné. Odchyluje se od rukopisu ve Wolfenbiittlu, jak jej známe dnes z Usenerovy knihy, kdež oba texty jsou obsahem i formou přirovnávány. Zvěčnělý Dr. Gebauer, syn univ. profesora Gebauera, jak mi sliboval, chystal rovněž studii o Janu Holešovském, ale zatím uveřenil jen ukázky svých výzkumů po časopisech, nic podstatně nového.

Mám tedy před sebou oba latinské texty (jsem přesvědčen, že jsou oba zkomolené) a z nich sestrojuji obrázek, jak Čechové slavili Štědrý večer na začátku století 15., ve století 14. a (jistě právem usuzuji při houževnatosti lidového podání) ještě dříve, ve století 13., ba snad i dříve. Jan z Holešova sestavil spis učeně, podle souvěkého zvyku, na sklonku 14. století. Čerpal, pokud se týče lidových obyčejů a pověr štědrovečerních, ze zkazek, pověstí, pamětí starých lidí, vrstevníků. Výslovně připomíná Jan z Holešova, že nečerpá ze psaných pramenů, kronik, listin, že nic netvrdí, pouze vypravuje, co pamětníci vyprávěli.