Z nich jasně a srozumitelně jmenuje*) nejdříve Alše, stařičkého mnicha v Břevnově, znalce letopisů, podivných pamětí. Od toho měl Holešovský nejvíce poučných zpráv. Souvislost věcná dosvědčuje, že toto vděčné přiznání o původu údajů z lidového podání nebylo pouhou frásí. Právě tam, kde jsou v náboženském, symbolickém přirovnání evangelických událostí zaznamenány štědrovečerní obyčeje, pověry, zábavy, vzpomíná hojně pomoci mnicha Alše, jistě Cecha (nikoli Němce, jak proti Usenerovi dokázal Píč). Proto za prvotního pamětníka těchto obyčejů a pověr štědrovečerních pokládám Alše a proto jeho jméno stavím v čelo článku místo Jana z Holešova. Alšovy paměti přizpůsobil si teprve pak Jan z Holešova podle něelu mravokárne skladby proti štědrovečerním pověrečníkům.

Až zase letos přijdou, vánoce, svátky blaha, radosti, pokoje, veselé vánoční hody s dojemným svatvečerem, Štědrým, opředené nevadnoucím, tajemným kouzlem vánočních zkazek, oby-čejii, pověr, písní, koled nynějších, zalétněme na perutích obraznosti na Štědrý den, vedeni vzpomínkami mnicha Alše v Břevnově, do domácnosti staročeské ve věku XIV.... A budeme překvapeni, že většina těchto starodávných zvyků, pověr, věšteb posavad nevymizela, že v úpravě, málo jen otřelé tokem šesti věků, posavad mezi lidem československým i v městech se zálibou se opakují, udržují. Křesťanský, zbožný výklad těchto vánočních zvyků, mravokárne šlehy, nevyhladily těchto před-křesťanských přežitků. Lid si obyčeje nevykládal podle návodu církevního, po kresťanskú, než podle starého způsobu, když se přiblížila výroční doba zimního slunovratu, dávno před křesťanstvím a všude po světě i pak po křtu hlučně a radostně slavil vítězství nad krutou vládou mořivé zimy a začátek světla, tepla, obrození přírody veškeré. Srv., co jsem o úctě a oslavě slunce v době, do které církev ustanovila oslavu novorozeného Spasitele světa, napsal do knihy Staročeské výroční obyčeje ..., do spisu, věnovaného vánočnímu podání lidovému, Hoj, ty štědrý večere..., 19Í0. Církev, jako jinde, světské přívěsky prastaré, v podobě pověr, jednak vyhlašovala za účin ďábelský, jednak snažila se rouchem křesťanské symboliky objasniti dodatečně pradávný jejich vznik a nevyhladitelné trvání.

Není také účelem této stati podati dějiny názvu a obyčeje