ÍSmcko: Můj mistr sedí na plotě, zpívá sobě o psotě. Snědl kočku s pazourkama, škrábe ho to v životě. Bota leze oknem, mistr ji volá: »Pojď sem! Máš-li něco roztrhaný, zašijú to koncem!« Kramflekový šídlo^ to vám dělalo dílo: vyskočilo na verpánek, přerazilo bidlo. Ten kulatej kámen, ten skočil do kamen, z kamen zase do police — už je tomu amen. — Málo kůže, dratví málo; aby se Ti, Ježíšku, dobře spalo, bačkory Ti ušiju, kroužkama je pobijú. Zavinu Ti nožičky, nohy, abys nemrzl. Ježíšku ubohý.
Mlékařka (s hrníčkem): Já jsem švarná mlékařka, Ježíškova kuchařka. Není lepší potěšení, než kravička v chlívě, ráno mléko nado jíme, večer ho zas sníme. Až já budu velká, bude ze mne selka, přijďte k nám, já vám dám hodný krajáč mlíka. Potkal mlynář kominíka, nevyhnuli se, o sebe když zavadili, pohádali se. MJynář trochu
počerněný, kominík zas zabílený — o to se tak hádali, vinu sobě dávali. »Miynářiéku, tiše, tiše, černým na bílým se píše.« Nechte toho hádání, pospíchejte, vy páni, půjdeme do Betléma brzičko, já utluču ze smetany Ježíškovi máslíčko. Nynej, nynej! Spinkej, nynej!
Princezna (vyšňořená pitvorně): Já princezna z Nemanic, moc jsem měla, nemám nic. Já mám na šaty po pětadvacíti, já mám na šaty po tolaru. Krejčí mi bral míru na archu papíru, krejčí mi bral míru na papíru. U našeho jezera stojí lipka zelená, na té lípě, na zelené, tři ptáčkové zpívají. Nebyli to ptá.-ěkové, jsou to moji princové. Jeden praví: »Budeš má!« Druhý říká: »Snad Bůh dá.« A ten třetí hovoří: »Mé milé srdíčko, proč jsi tak tuze smutna?« Ach, proč nemám smutna býti, do Betléma utíkám, co já Ježíškovi dám? Mám jen pět liber mrkve, pytel od mouky, dva pytlíky viky, čtyry homolky. Roztřískaný rendlík, čtyři vařečky, mísu planých jabłek, zlámané necky. Přidám k tomu grošíček Tobě, Ježíšku, na perníček; Ježíškovi na kasičku, osladí si svou hubičku, aby on libě spal, své matičce pokoj dal. Hajej nynej'!
Malinký koledníček: Já —¦ já — já jsem přišel k vám, abych řekl vám, že, že, že je dnes koleda. Kdo mi dnes něco dá, rád to uhlídám. Kdo mj nedá nic, ten je ze Škudlic. Já se na něj zamračím, jako medvěd zabručím, potom půjdu pryč. O matičko božská, šup do kapsy houska, ať je tvrdá nebo měkká; však ona se schroustá. Kdo mi dá housky jen čtvrt, pošlu na něho smrt. Kdo mi nedá nic, ani voříšek, provrtám mu kožíšek.
Malinká kolednice (přijde s ú-
¦ směvem naposledy): »Já malinké
děvčátko, nesu z růže poupátko.
Přidám Tobě, Ježíšku, do toho
