Tvého věnečku. A já už víc povídat neumím, ale za Vás všecky u Ježíška se pomodlím! Vyviň, vyviň svou ručičku, o božské pacholátko. Já do ní vtisknu hubičku, o sladké Jezulátko!« Skupina všech kolędniku nyní

poklekla, nábožně dívala .se chvilku na obraz Ježíška v jesličkách, nebo na jesličky a za-notila nadšeně vánoční píseň: »Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykveť nám, radujme se!« atd.------

Evangelium vypravuje, jak zbožně pastýři vítali novorozeného Spasitele. Středověk znázornil si v umění i literatuře, že pastýři vítali Ježíška hudbou svojí rázovitou a pastýřský stav tak významně charakterisující, hrou na dudy, prastarý nástroj pastýřský již za starověku. Proto malíři jména světového a proto skladatelé chvalozpěvů církevních i znárodnělých koled světských uvozují mezi projevy radosti nad narozením Páně dudání, hru dudáckou, pastýřskou, napodobujíce hudbou její ráz. Naše kancionály staročeské bez rozdílu vyznání, naše kostelní jesličky (v Praze pěkná ukázka u Kapucínů na Hradčanech), naše Betlémy po domech soukromých, naše jesličkové archy počínaje od starodávna až do Alšových Betlémů, vždycky vedou dudáka k jesličkám potěšit Ježíška. Byly to zbožné výjevy narození Páně s Ježíškem v jeslích ovčích, i pak v jesličkách napodobených. Mezi nejstarší malby nástěnné tohoto druhu vzpomínám dudáka u jesliček ve špitálském domě ve Skutči, jak o tom prof. Zíbrt- v dudáckých- svých večerech vyprávěl. Koledy napodobují nápěvem i hříčkami slovesnými dudání. Staří regenschori (ředitelé kůru) a kantoři napodobili o vánocích, hlavně o půlnoční, pastýřskou hru dudáckou s netajenou zálibou; tak se v kostele ozývají aspoň z varhan nápěvy starodávných motivů dudáckých podnes.

Svědectví o tom vede nás až na hranice do minulosti, kam vůbec může proniknouti oko bystrého pozorovatele historika. Vánoční písně staročeské, zachované z dob nejstarších, prozrazují ráz dudácké hudby. Věříme jistě znalci spolehlivému, (Prof. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu za válek husitských. Praha, 1913, str. 682.): »Účel úvodů k písním vánočním duchovním jest jasný. Jest pomůckou intonační, jak to nalézáme právě v lidové hudbě, kde pištec (dudák) uvádí píseň několika úvodními tony, utvrzujícími zpěváka v intonaci a tonalitě. Proto snad i husitští zpěváci užívali toho tam, kde šlo o zpěv písní