str. 100
mimo chrám, kde nebylo jiné opory intonační, tedy právě při koledách vánočních . . . .«
Pročítáme-li nejstarší koledy české, moravské, slezské, slovenské, všude dudá dudák (na Moravě a Slovensku gajdoš) na dudy (gajdy, kejdy). Jen namátkou, nechtíc všeho vyčerpati, uvádím ze své chystané sbírky koled tištěných i posud neuveřejnených, zapsaných přímo z lidového podání:*)
Obr. 2. Kejdař (dudákl staročeský na začátku věku 16. (Rukopis XVII. A. 2., univ. knihovna v Praze.)
Obr. 1. Staročeský ke dař (dudák). Djobnomalba v Kancionále r. 1480, kreslil Rud. Kutiua.
Půjdem spolem do Betléma, dujdaj, dujdaj, dujdaj já! Ježíšku, panáčku, já tě budu kolíbati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolíbat! Začni, Kubo, na ty dudy, dujdaj..., Ježíšku, panáčku ...« — »Bratři, poženem a honem tam do Betléma půjdem! Ty vezmeš housličky, já dudy mám, poženem k jesličkám, za-hrajem tam.« — »Tonda s duda-ma, Vávra s gaj dama, ti k jesličkám pospíchají, že mu tam drobet zahrají, že mu budou hrát, muziku dělat. Tu hned zahráli, malému králi: břim, břim,
trala, fidli, fidli, duj, duj, dada, dydli, dydli, hop, hop,' hopsasa! Zpívala chasa.« ťouoDiié v jiné koledě: »Tu hned zahráli, malému králi, na husličky, na dudi-ěky, bubnovali mu písničky, ein, ein, hopsasa! zpívala chasa.«v — »Spi, Ježíšku, spi, zamkni očka svý. Dám ti dudy a housličky, nedám Tě za svět celičký, spi, Ježíšku, spi!« — Koleda z Táborská: Kam tak kráčíš rychlým krokem, bratře milený? Do Betléma k Jezulátku, milý příteli. Narodil se Spasitel, lidí všech vykupitel, v Betlémě do
*) Koledy německého lidu v Čechách (Keinsberg-Düringsfeld, Fest-Kalender aus Böhmen, Prag, 1864, str. 582) mají obdobné zmínky o dudách u jesliček: »Motz, nimm en Dudelsack und lauss'n wocker brumme ...«
|