ti chudí dáme? Darovati oo ne- dají, zvuky dud se rozléhají, máme; my ti zadudáme, písně Slavně dudy dují, všeci prozpě-zazpíváme. Pastuškové mu du- vují« atd.

U koled těchto zapomenulo se na skladatele původní umělé vánoční písně, která pak zdomácněla slovem i nápěvem. Za to ve století 18., v době přeslazených selanek pastýřských, kvetla záliba v pastýřských koledách, pastorellách, jinde i také u nás-Správci hudebního oddělení v knihovně Národního musea v Praze, p. bibliotekáři Dr. E. Axmanovi poštěstilo se při soustavné katalogisaci zejména Horníkova odkazu zjistiti jména \posavad neznámá) ředitelů kůru, učitelů, kantorů, kteří skládali s úspěchem vánoční pastorelly. Jsou to zejména: František Pokorný, Daniel Milčínský, Jan Michalička, Jan Matějka, Matěj Linka, Tomáš Kolovrátek, Frant. Jech, Michal Hirnsal. Rozpočet Českého Lidu nedovoluje posud, rozepsati se s ukázkami a doklady notovými o těchto pastorellách. Jistě je Smetana znal a studoval. Zčista jasna ozve se v nich Smetanovský motiv, (ukolébavka Ježíškovi v ukolébavce v Hubičce, píseň zbrojnošů v Daliboru atd), jak upozorňoval nadšený strážce těchto památek v Museu, bibliotekář Dr. Axman.

Zahrávali si nadšenci kantoři po vesnicích na vlaské skladatele. Když Mysliveček změnil příjmení po italskú »II Vena-tore«, přidal si regenschori, poctivý Čech, František Pokorný aspoň italský titulek »Signore«. Skladbou však napodobí vedle jiných nástrojů hru staročeských pravých dud: »Pastorella . . . del Signore Franc. Pokorný, renovirt Fran. V. Jech (sign. XIV. A. 28, b): »Vstávej, Mikši, vzhůru, nechtěj meškati, hleď, bys' moh tvé stádo do chlíva hnáti. Svolej chasu a vem basu, neb se nedostává hlasu, bysme musiku naši mohli konat, jak sluší. A ty Nácku, vezmi kejdy (gajdy, dudy). Ty Matěji, nafoukni tvoje dudy, ať se rozlíhá všudy čest a chvála Ježíška, rozmilého miláčka. A ty, Ferdo, vezmi tamto bubínek a želízka (trojúhelník »triangl«), navštívíme Ježíška, Jen se nelmľ a Kubu zbuď. Můžeš mu dát fejfaru a sám vem tvou kitaru.«.

Michal Hirnsal píše 1. ledna 1773 Pastorellu českou (sign. X. D. 80): »Požeň, brachu, požeň domů. Do Betléma půjdeme, Ježíška přivítáme. Musiku si vezmeme. Potom mu zahrajeme, hodně hodnou, hodně hřmotnou, letos komponirovanou, hodně veselou, takovou. Janku, vezmi dudky a já vezmu trouby . . . Nuž ty tehdy na ty kejdy tu naši sprostnou muziku, podle našeho zvuku, ať uctíme krásné dítě podle našeho zvuku.«

Pastorelly Jakuba Ryby, jenž tragicky zhynul vlastní rukou v lesíku u Rožmitála, byly v první polovici minulého století oblíbeny v kostelích venkovských i v městech a lahodí rázem domácích skladeb českých vánočních ve století 18. Za to