malířsky spořádal. Pak vzal několik tuctů plechových lampiček, voskem zalitých a je opatrně zavěsil, aby strom osvěcuje, jej nezapálil. A když to všecKO hotovo bylo, šla Lidmila a Marie děti zbudit... Děti spěšně do světnice skočily, ale jasností a bleskem zaraženy, náhle zůstaly státi. Užasnutím a radostným vytržením z nenadálého podívání zprvu ani mluviti nemohly. Divíce se tomu neobyčejně paprskujícímu stromu, očima vypouleně upřenýma a s ústy otevřenými naň hleděly. Zelená větví stkyělost a světla, jež se mezi nimi jako hvězdy třpytily, přečerveně se blýštící jablka, zlaté hrušky, mnohé strakaté a jiskřící se věci, jim čáry se býti zdály. Nevěděly, bdí-li, či to vše ve snách vidí... František pravil: Takového stromu, který tak krásný jest a v zimě tolikeré ovoce nese, ne-níť v celém našem lese ... Ejhle, takové stromy rostou jen v ráji, aneb dokonce v nebi. Není-li pravda, matinko, Ježíšek nám ten strom nadělili Tak, jak sám y sobě jest, řekla matka, ovšem jej nenadělil. Však Ježíš, jenž někdy malé dítě v jeslích svých a nyní na nebesích bydlí, vám tuto radost způsobil. Kdyby se nebyl narodil, nevěděli bychom nic o radostech vánočních, ani o vánočních darech...

Bába řekla* Pravdaf jest, že dospělý člověk sotva takovou ra-

dost cítí, jako vy, děti! Nevinné děti jsou nejblaženější tvorové na světě; jejich radosti jsou pouhé a samočisté. Bůh vás zachovej nevinné a dobré! Ach, pravila ostatním, radost dospělých príliš často žalosti, starostí, přílišnou ctižádostí, lakomostí a jinými zlými náruživostmi, ba i hryzením svědomí bývají rozhořčeny. Pročež pěkné a pravé jest vyřknutí Spisitele nebeského, který dítky objímaje a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával a učedlníkům svým pravil: iNeobrátite-ii se, nebuae-te-li jako tito maličcí, nevejdete do království nebeského! Děd řekl: Obyčej stromu vánočního se mně velice líbí. Kozšaíně a moudře jednali předkové naši, že na to hleděli, aby radostné slavnosti křesťanské dítkám mnohým způsobem učinili dny radostnými. Máloť jest zapotřebí, dětem radost učiniti. Několik jabłek, hrušek, pozlacených ořechů dosti jest, není-li nic lepšího. I nebudeť žádný skrbliti, když o to běží, by se dětem nevinná a spasitelná radost učinila. Též si myslím, že strom vánoční nám v kázni dětí .velmi přispěje, alespoň metly ušetři. Děti jednou strom vánoční vi-děyše, zajisté celý rok naň se radují a více budou dbáti na ta slova: Nebudete-li poslouchati, nenadělí se vám žádný stromi — nežli když se jim metlou hrozí!« —

Sebmidův nadšený popis vánočního stromku skoro volal po napodobení vábivého obyčeje pro okrasu Štědrého večera a pro radost maličkých. Dnes již se neptáme, jak stromek tak zdomácněl u nás. Nevěříme přeučeným domněnkám o jeho báje slovném původu. Prostě každý rok rádi se potěšíme, když na Štědrý večer zazáří v četné rodině i v tiché domácnosti třeba opuštěného samotáře stromek vánoční. Účastníme se i slavností nadílek pod vánočním stromkem. Rádi slyšíme zpěvy a poděkování při nich, na př.:

Ferd. Zítka, 100 vánočních písní a koled, Brno 1923, str. 50: »Na vánočním stromku světla

planou, radostí z očí slzy kanou. Jasností nebeskou ozářen svět, ráj Evou ztracený dosáhl zpět.