Pečírka, svazek 14.), Praha, Kohlíček, 1860, s nadpisem »Jesličky, Koleda, Stromeček vánoční«.

Nejde mi o romantický obsah vánoční povídky, jak se polesný smiloval nad sirotkem Vojtěchem na Štědrý večer a jak potom vždy na Štědrý večer těšila se rodina polesného z úspěchů slavného malíře Vojtěcha, který na konec vedl dceru polesného Marii k oltáři. Schmid uměl promluviti k srdci dětí i dospělých.

Schmidova vánoční povídka poprvé v české literatuře ze začátku 19. století líčí jesličky a stromeček. Vojtěch dívá se nepozorován na jesličky v domácnosti polesného: »V koutě pokoje, mezi dvěma oknama bylať rozkošná krajina jarní, cele podle přirozenosti drobně vyobrazená. Krajina hornatá s vysokými omšenými skalami, se zeleným jedlovím, selskými chaloupkami, pasoucími se ovcemi ¦s jejich pastýři a městečkem na vrchu. Uprostřed té krajiny byla v skále jeskyně. Tu bylo viděti děťátko Ježíše, svatou matku a ctihodného Josefa, klaně-jící se pastýře a nahoře vznášeli se plesající anjelove. Krajina všecka třpytila se jakýmsi divným bleskem; bylatě nesčíslnými malounkými hvězdičkami poseta, jak asi listí a mech na stromech ą skalách se třpytí, když z rána jarního hojnou rosou oplývá ... To vyobrazuje narození Krista Pána. Jak krásné a líbezné jest to děťátko. Jeho obličej tak spanilý, jako růže a lUia. ,Nk se očičky jeho blý-štějí a jak přívětivě se usmívá. To nahoře jest město Betlem... Podívej se, Vojtěše, tnhie tia tu pěknou bílou ovci s vlnou kadeřavou a ty roztomilé ovčičky vedle ní. Tuhle se pase ostatní stádo a tamto stojí pastýř, trou^ bě na pastýřskou troubu. V té červené boudě na kolách v noci -spává. Vidíš-li také, jak se tu ze skály malinký pramínek, tak tenounký jaK s tři br na nitka, prejští a do jasného jezera vtékal Hle, dvě labutě bílé s pěk-

ně ohnutými krky po jezeru plovají a v tiché, co) stříbro čisté vodě se vzhlídají ... Tamto přichází pasáčka tou stříbrnou cestou s vrchu dolů, nesouc přikrytý košík na hlavě. V tomť asi jablka neb vejce jsou, které k jeslím nese... I podívej se, támhle veze jeden na trakaři pytel ouvozem nahoru ... Tak se děti velmi příjemně zabývaly, a žádný pruhovaný hlemejždník, který na skále lnul, žádná strakatá skořápka žabečná na břehu jezera jich tajná nezůstala...«

»Těm roztomilým maličkým, pravil Vojtěch, zejtra ráno zvláštní radost uděláme; strom vánoční jim připravíme. Nebo jak y některých krajinách obyčejné jsou jesle, tak y jiných za obyčej mají strom vánoční. Karel míní z lásky k 'letem svým se rozmysliti ještě v tuto noc do lesa pro mladou jedli jíti. Potřebné věci k vyzdobení stromu vezu s sebou ... Druhý den časně ráno, když ještě děti sladce a líbezně spaly, všichni vyrostlí v domě se postavením a okrášlením stromu vánočního obírali. Mladá, pěkná jedle s hustými zelenými větvemi. postavila se v koutě mezi okny. Vojtěch vyndanou z kočáru škatuli velikou otevřel, který skoro vším. co těší děti, byla naplněna. Navěsil na větve dárků malých, pěkného ovoce, všelijakého barev rozličných cukrového, líbezných košíčků z cukrovaných mandlí, věnců uměle z květin udělaných, růžovými neb blankytnými pen-tlemi ozdobených, mimo všelijaké blýštící se hříčky, a to vše