na jednu ves přišel, v kteréž lid veškeren česky hovořil, po česku se ráno i večer modlil a při práci sobě česky zpíval. Právě v těchto dnech v této vesnici jedna selka z Čech se počítající povila tři syny, kterýmž sám král pruský Vilím III. v kmo-trovství stál. Každému dítěti pět set dolarů závazu (vázaného) udělil, a postupínští měšťané tři chůvy nadřečeným dítkám postavili, jíž každé 15 dolarů měsíčně velikomyslně platili. Tuto sedlku jsem navštívil, česky s ní hovořil a dítky zdravé a silné shledal.«

Přes Magdeburg a Hamburk dal se náš poutník do Zvěřina, dále do Rostoku, do »Rýna Kolína« a přes Jülich do Cách. Zastavil se v Brusselu a pak zaměřil do Francie. Pobyl krátce ve Valenci a v listopadu r. 1820 dostihuje Paříže. Zajímá popis světového města, jak se jevilo našemu cestovateli před stem let. Pečlivě uvádí počet obyvatel, domů, náměstí, vyzvěděl dokonce i přesný součet ulic, kostelů, divadel, mostů, tiskáren. »Toto město počítá 46.000 domů; 900.000 obyvatelů; 41 krásných náměstí; 857 čistých ulic. Zde jest sídlo krále francouzského s krásným hradem, Tuilerie nazvaným, a arcibiskupa katolického. Někdy se tu 400 kostelů počítalo, nyní jest jich jen 15 k veřejným službám Božím určeno; jeden z nejznamenitějších kostelů jest sv. Sulpice, za starodávna Pantheon nazvaný; má universitu se znamenitou národní knihovnou; množství ústavů pro vědy, průmysl, hudbu; mnoho učených spolků, 19 divadel, 198 knihtiskáren, množství dílen na rozličné věci a zboží; 9 mostů přes Sekvanu, řeku v městě; krásné zahrady, mezi nimiž zahrada královská nejznamenitější; líbezné procházky.« Věnuje vzpomínku revoluci francouzské a všímá si Slovanů, usedlých v Paříži po Napoleonských válkách.

Vrátiv se do Rýna Kolína, cestoval do Bonnu, Koblence^ Frankfurtu a do Mohuče. Ve Švýcařích navštívil horu sv. Gottharda. Cestopisné poučení: »Přiházívá se, že poutníci, ne .majíce bezpečného průvodce, v sněhu, zbloudivše, zapadnou i zahynou. K tomu ouěelu scházejí se cestovníci v hostinci, podle kaple sv. Gottharda vystaveném, aby se pak za mírný plát dále provoditi dali. Já zde nalezl toliko jednoho> poutníka z Vlach a hostineckého. V měsíci dubnu vypůjčivše si od hostinského vysoké, až po pás sahající punčochy, vydali jsme se na cestu. Hostinecký nesa lopatu, jíž by nám přes závěje a sněžice dráhu tvořil, prováděl nás hodinu cesty až do vlaských Švejcar, kdež pět poutníkův přejav, domů se navrátil.«

Z Milána šel do Lorety; vykonal tam pobožnost v loretán ském domečku a dostal od zpovědníka 100 bajaků (100 kr. papežských měděných neb 10 paulů stříbrných peněz); »kterýžto podar od kláštera sv. Benedikta pro každého poutníka vyhozen