str. 244
a doklady: Matka Žižkova na obraze Jos. Mánesa, Č. Lid VII. 143. J. J. Píchá, Dvě pověsti o Žižkovi z východních Čech (z okolí města Luze), Žižkovy stoly, Včely zachránily Rabouň před Žižkou, C. Lid IX. 428. — Č. Zíbrt, Žižkův dub a pověra kovářská (v Národním museu rukopis: Jan Herynk Nymburský, Život Jana Žižky z Trocnova, 1618, opis z konce 18. stol.): »Ten strom napotom nazván Žižkovým dubem. Kmen jeho teprve okolo roku 1784 poražen byl, nebo kováři byli té pověry, že mnohem větší síly dojdou, když jen třísky do svých kladiv dostanou.« O smrti Žižkove: »Umřel L. P. 1424. To místo, kde stál stan jeho a kde umřel, až do dnešního dne zůstává nezorané.« Krolmusovu zmínku o meči a posteli Žižkově otiskuji zvláště, viz Ď. Lid XIII. str. 54. Č. Zíbrt, »Žižkovy zbraně v selském povstání dolnora-kouském r. 1626« (»Ein Zischkaischer Streittkolben«, cepy, palcáty, sudlice) s obrázkem, Č. Lid XIII. 323. Fr. Kulik, farář Jesenský, kázal r. 1685 o Novém svátku v Plzni o sv. Bartoloměji (»Jubilate, aneb veselé prozpěvování a plesání ku poctivosti slavného královského a krajského města Plzně na den Nového svátku, v Praze, 1687) o bubnu Žižkově, potaženém Žižkovou koží, srovnávaje kůži sv. Bartoloměje s koží Žižkovou, Č. Lid XIII. 430. Č. Zíbrt.
Ž i ž k ń v meč. V. Krolmus zapsal do svého Slovníka obyčejů, pověstí, pověr a slavností lidu českého: »Slyšel jsem od excel. p. hraběte Kašpara z Hvězdné hory (Šternberka) vypravovati, jak onen meč Žižkův vyhlíží, řka: Žižkův meč je 2xá lokte dlouhý a rovný, na tři prsty široký a na prst silný, ale ku konci o mnoho silnější, než u rukovětě, aby měl váhy své ku sekání. Rukovítko není obzvláštní', ale obyčejné, jaká bývala u Prusů v sedmileté válce, ale nad rukovítkem byl ocelový košík, vele silný, aby ruku měl ochráněnou a týž ocel byl již do černá zakalen, tedy juž se znala na černo kaliti ocel za dnů Žižkových.« Č. Lid XIII. 54. ČZíbrt.
Žižkova postel v Táboře. Slovník týž od V. Krol-mus-a: »V Táboře ještě r. 1792, 1794 nalézala se Žižkova postel železná na šroubech. Onu postel ve válkách Žižkových jeden nuiž složenou za ním nosil atd. Tu prodal okolo r. 1793 N. purkmistr táborský židovi se železem starým a nepotřebným, jenž to byly samý památní starožitniny pozůstalé pro budoucnost od železa, ocele, atd., jako okované cepy, přilbice, brnění, štíty, háky, meče a j. v.« Č. Zíbrt. ¦
Pověsti o Žižkovi n Sedleckého kláštera. Když r. 1421 král Zikmund na čas opustil Čechy a když Pražané spojeni se Žižkou zatím byli dobyli Č. Brodu a když také Kouřimští a Kolínští se bez odporu vzdali, pyšní Kutnohorští vytáhli proti Žižkovi vojensky. Ale shledavše přesilu vojska nepřátel-
|
|
