str. 245
ského, prosili zkroušeně Pražany za milost. Pražané Kutné Hory ušetřili a ustanovili novou správu města. Pak hnuli se k Čáslavi dobývat královských hradů Žlebů a Lichnice. Dříve však vypálili Sedlecký klášter a mnichy prý v hrozných mukách utýrali. Obraz znázorňující vypálení kláštera Husity visí v levé lodi kostela P. Marie v Sedlci. Pověst vypravuje, že Žižka přísně přikázal, aby nikdo krásné budovy klášterní neničil, nedrancoval a neloupil. Ale jeden neposlušný vojín, chtěje se snad Žižkovi zavděčiti, zapálil chrám Panny Marie. Žižka prý těžce nesl zkázu této nádherné gotické pětilodní katedrály. Ihned oznámil, aby žhář se u něho přihlásil, že ho hojně odmění a že mu dá tolik stříbra, aby ho měl do smrti dost.
V krátké chvíli hrdě předstoupil před Žižku statný vojín a přivedl si dokonce svědky svého žhářství. Byl spoután a Žižka kázal roztaviti stříbro a nalíti ho< nenasytnému paliči do hrdla, aby se ho nasytil... Z »Kutnohorských pověstí«, sebraných Ant. Ptáčkem a upravených Ant. Šebánkem (viz str. 119. až 120.).
A. Šorm.
Žižkův dub u Kutné Hory. Když obléhal Žižka Kutnou Horu, kázal zasaditi dub na stráni (nad nynějšími Novými mlýny pod »královskou haldou«). Dub se ujal a po celý ten čas trvá, roste a mohutní. Lid o něm vypravuje, že vždy před nějakou válkou neb před nějakým neštěstím po slunce západu mívá krvavé listí. Před velkým ohněm prý byl ten týden vždy na večer jedna krev. Dub tento jest zajisté staletý a poslední odlesk červánků bude asi příčinou té pověsti. Podle Karla Kasíka A. Ptáček. Č. Lid, XIV. 111. Č. Zíbrt.
Žižkova lípa před Sedleckou kostnicí.
V Sedlci před pověstnou kostnicí stávala prý »Žižkova lípa«, na kterouž Husité při plenění kláštera pověsili některé mnichy. Od té doby měla lípa listí na způsob mníšskych kápí. Když ji vyvrátil vítr r. 1796, nalezli ve kmeni mnoho velikých zarostlých hřebů. Vypravuje si lid tamější. A. Šorm.
Zikmundův praporec, kořist Žižkova, odvezen prý z Tábora od Františka, I. do Laxen-burku. V. Krolmus ve Slovníku obyčejů, pověstí...: »To mně, V. Krolmusovi, vypravovali r. 1840 Táborčané, že se tu štan-dára (Standarte), stanica (korouhev, prapor) Sigmundova císařská nalézala, jež na pět sáhů vejšky měla, kterou Žižka, buď prý na Pankráci u Prahy neb u Plané Vysoké císařským vojínům vzal; tu si vzal z Tábora František I., císař rakouský, do Laxenburku na věčnou památku!« Č. Zíbrt.
Pověsti o Žižkovi z Podbrdska a z Plzeňska.
V nynější době Žižkova jubilea všechny krajinské listy přinášejí vzpomínky na slavného válečníka a hojné pověsti,
|
|
