cích primitivně na nejnižším stupni lidské vzdělanosti v Africe a Americe i v Asii. Překvapuje shoda evropských dud s nástrojem na př., kterým se obveselují a k tanci povzbuzují Černoši v Kongu.'*')

Za nejstarší historický doklad o dudách, v prosté ovšem podobě, považuje Engel terrakotové poprsí pištce s měchovitým nástrojem z Tarsa v Cilicii. Bylo by to svědectví staré přes 2000 let. Zachovaly se řady památek v Egyptě, v Assyrii, v Chaldei, kde zřetelně jsou zobrazeny prvotní, prosté dudy, píšťala s měchem. Staroperska dudy ze století 6. po Kristu vyobrazený jsou rovněž v knize Engeloyě. Ze začátku století 14. zachovalo se dnes nejzdařilejší znázornění anděla, pískajícího na dudy, na ozdobné skulptuře kathedrální, oid Engela zobrazené (South Kensigton Museum). Viz Engelo-vu knihu.3)

Engel v uvedených knihách sestavil srovnávací studii o názvech světového nástroje dud z doby nejstarší až do nové doby: arabsky a egyptsky zuggerah, zummárah, bisoan; starožidovsky magrapha, samfoneia, sumfoneia, samponia; chaldejský sambuka, sabbaca; persky nel anibenah; asjabskatureicky: chiaiďa, duduk; valašsky pibou; finsky pilai; rumunsky: dudka, duška.

Odborný výklad, kterým bych objasnil místo a význiam dud, jejich rozsah tonový a ladění u poměru k jiným nástrojům příbuzným, vymyká se z rámce »Českého Lidu« a mohu tedy laskavého čtoucího, který by se dále tím obírati chtěl, odkázati ke spisům odborným,, jež věnují náležitou jpoaornoat dudám a. dudání.4)

Staří Bekové nazývali hudební nástroj, shodíný v podstatě s dudami, askaulos. I Římané vystihovali správně podstatu dud názvem »píšťala s měchem« (tibia utricularis). Byly zvláštní školy pro cvičení ve hře píšťaly s měchem, ba zvláštní sdružení dudáků, Corpus et Collegium utricularium. Doklady toho všeho i s výkladem a dohady, jakož i obrázky příslušné vedle jiných sestavil Kašpar Bafrtboiinnis.5)