Předchozí 0262 Následující
str. 259

cích primitivně na nejnižším stupni lidské vzdělanosti v Africe a Americe i v Asii. Překvapuje shoda evropských dud s nástrojem na př., kterým se obveselují a k tanci povzbuzují Černoši v Kongu.'*')

Za nejstarší historický doklad o dudách, v prosté ovšem podobě, považuje Engel terrakotové poprsí pištce s měchovitým nástrojem z Tarsa v Cilicii. Bylo by to svědectví staré přes 2000 let. Zachovaly se řady památek v Egyptě, v Assyrii, v Chaldei, kde zřetelně jsou zobrazeny prvotní, prosté dudy, píšťala s měchem. Staroperska dudy ze století 6. po Kristu vyobrazený jsou rovněž v knize Engeloyě. Ze začátku století 14. zachovalo se dnes nejzdařilejší znázornění anděla, pískajícího na dudy, na ozdobné skulptuře kathedrální, oid Engela zobrazené (South Kensigton Museum). Viz Engelo-vu knihu.3)

Engel v uvedených knihách sestavil srovnávací studii o názvech světového nástroje dud z doby nejstarší až do nové doby: arabsky a egyptsky zuggerah, zummárah, bisoan; starožidovsky magrapha, samfoneia, sumfoneia, samponia; chaldejský sambuka, sabbaca; persky nel anibenah; asjabskatureicky: chiaiďa, duduk; valašsky pibou; finsky pilai; rumunsky: dudka, duška.

Odborný výklad, kterým bych objasnil místo a význiam dud, jejich rozsah tonový a ladění u poměru k jiným nástrojům příbuzným, vymyká se z rámce »Českého Lidu« a mohu tedy laskavého čtoucího, který by se dále tím obírati chtěl, odkázati ke spisům odborným,, jež věnují náležitou jpoaornoat dudám a. dudání.4)

Staří Bekové nazývali hudební nástroj, shodíný v podstatě s dudami, askaulos. I Římané vystihovali správně podstatu dud názvem »píšťala s měchem« (tibia utricularis). Byly zvláštní školy pro cvičení ve hře píšťaly s měchem, ba zvláštní sdružení dudáků, Corpus et Collegium utricularium. Doklady toho všeho i s výkladem a dohady, jakož i obrázky příslušné vedle jiných sestavil Kašpar Bafrtboiinnis.5)


2) Aug. Wilhelm Ambiros, Gesiohichte der Musik, 2. vyd., Leipzig, 1880, L str. 12. F. M. Feldhaus, Die Technik der Vorzeit, der geschichtlichen Zeit und der Naturvölker, Leipzig, 1914, str. 99.
3) Nejstarší doklady a obrázky dud: Engel, Essay, on the History of Musical Instruments, London, vyd. 1914, str. 32, č. 23; 58; 105; str. 118, č. 101, 125. Sir v. Hipkins, Musical Instruments, historie, rare amd unique, Edinburgh, 1888, 1. 4, 5. Srv„ též Henrmanin Ruth-Sommer, Alte Musikinstrumente, Berlin, 1916, str. 97, 98, 155. Zajímavé podrobnosti podává Engel, Descriptive eatalogue of the musical instruments in the South Kensington Museum, 2. vydání, London, 1874, str. 31. 32, 38, 44, 58, 125, 126, 214, 220, 373, 374. Engel, Musical instruments, London, 1906, str. 23, 31, 119, 121.
4) Martin Mersenn'e, L'Harmicwiie universelle, Paris, 163G, IL str, 282 až 287. S moderního hlediska pojednal důkladně o hudební stránce dudáekého nástroje Alex. J. Ellis, The Musical Scales of Various Nations, Journal of Society of Arts, London, 1885, svazek 33, str. 498, 499. O stupnici tonové na dudlách rozmanitých viz Prae-torius, tabulka 19., dále.
5) De tibiis veterum et earuni antiquo usu libri třes, ediiio ailtera, figuris auctior. Amstelaedaimi, 1679, sin'. 408 a d. Po

Předchozí   Následující