jest karkulka rozmarynková, dále esičková. Šupinová (vzorek jakoby na sobě byly kladené šupiny). Tento vzorek kol hvězdy bývá na přední části temene asi na tři prsty s šíři, vzadu as o polovinu užší. Některé karkule na místě zmíněného vzorkoví zdobeny jsou hvězdami, totiž, na každém uchu hvězda, v prostředku, na vrchu temene, rovněž hvězda. Takovéto karkule slují hvězdovými. I háčkované karkule mají různé vzorky. Sífkované jsou u vzorkářství daleko za předešlými.

Po těchto nejobyčejnějších, nejužívanějších karkulích, bývají u zámožnějších karkulky, čepičky, z hedvábné látky ušity. Bývají oblékány dítku jen při zvláštní slavnosti a to zpravidla na karkulku pletfanou neb háčkovanou; na prací kar-kulku, ježto hedvábná látka nevhodná je k častému praní. Jsou karkule mnohdy z těžké hedvábné látky, potažené vzorkovaným tylem, neb pestrým vyšíváním ozdobené, ano i skleněnými perličkami a penízky pošité.

Nejvzácnější jsou karkule pletené ze skleněných, barevných perliček (ze šmelcu). Jen zřídka uvidíme také »šmeleovou« čepičku, asi jako šmelcový sáček na peníze. Šmelcové čepičky bývají překrásně vzorkované (hvězda vzadu i zde nezbytná), lesknouce se jako ze skla. Často i zrcadélka bývají na ní přišita. Co taková karkule vyžaduje píle, trpělivosti, vypočítávání; kdy jaké barvy perlička má se navléknouti, jen odbornice prací podobných porozumí. Právě proto karkule šmelcové byly a jsou pravou vzácností. Jinak šmelcová karkulka není mnoho praktická. Jest těžká na hlavičku a práti se nemůže.

Tylové karkulky také mívají, jakož i ze starých krajkových záclon. Vídal jsem je u chudých rodin, rovněž jako karkule, šité z kartonu a z jiných látek. Jmenují je již »čepečky«, zvláště, je-li ušita z látky vlněné.

U každé karkule bývá přišitá nadrhnutá kraječka, tak zvaný rysek. Je přišit při hedvábných, jakož i při šmelcových karkulkách. K rysku řadí se z barevné, úzké stužky urobená roseta, růžička, chocholka, tvaru homolkovitého, která připevněná na vrchu čepičky, nad čelíčkem. Mnohdy bývají takové »kokardy« na karkuli tři, jedna v prostředku, a po jedné na stranách, na ouškách. I barevnou stužkou bývá protahována karkule. Rozeta, i protažená v karkuli stužka, před prádlem se odstraní, »aby to nepustilo«. Karkule soukenná, obyčejně pro zimu, mívá rysek, nikoli z kraječky, než ze stužky, kalounu.

Každá babička mívá úbor pro dítko, karkuli, kabátek, peřinku a povijan, a to pestře, nádherně urobené, jež půjčuje chudým matkám na jich novorozeňátka, nese-li je' ke křtu. Karkule babiček bývají nejnádhernější. Ovšem, že babička propůjčuje, obléká vlastní nádheru teprve na košilku novoroze-