str. 371
iíátka, i karkulku prací má dítko na hlavičce svou, a teprve na tuto navlékne babička půjčenou nádhernou karkuli vlastní. Za propůjčení oděvu ke křtu, béřou babičky zvláštní odměnu, peněžitou nebo obilí, uzeninu a pod.
Karkule hraje velkou úlohu v lékařství, v pověře. Matky pečlivě uschovají karkulku, jež dítko mělo při křtu. Stůně-li dítko psotníkem, ustřihne ždibec křticí karkulky, spálí jej na troud, kterýžto troud s mateřským mlékem opatrně vpouští robátku v pusinku. U nás v Kostelci nad Vltavou, chlapeček po ždibcích takto využil celé křticí karkule; ano, jak maminka jeho tvrdila, ještě dvě by byl vypil. Tak byl trápen zle psotníkem. Na místě karkule, bývá užíváno pro psotnik troudu ze křtících obrázků. Křticí obrázky dítko od kmotrů dostává vedle dárku »do vínku«. Obyčejně dávají do vínku stříbrné i zlaté peníze, obyčejně již minci nehernou. Nejvíce do vínku bývá dáváno: staré tolary neb staré dvacetníky, které schválně bývají schráněny a nikdy se za berné peníze neproměňují. Ke křtícímu penězi vloží kmotr a kmotra obrázek některého svatého, obyčejně svatého patrona, jehož jméno dítko na křtu dostane, nebo jiný svatý obrázek, na kterýž kmotr napíše jméno křtěncovo. Při křtu vstrčí kmotři dítku tyto vínky do peřinky, načež doma rodiče rozvinujíce novokřtěnce, je vybírají a ukládají dítku vínek, jak se patří i nepatří, podle uznalosti kmotrů i podle jejich laskavosti. Peníze dítku do vínku dané, jmenují se křtícími a mají prý zvláštní požehnání. Proto mají býti dítku uchovány do jeho zrostu, by jich použilo k vlastnímu prospěchu, který prý ponese zdaru. Eodiče ovšem pak tomu brání. U chudých křtícími penězi dlouho se netěší novokřtěnec, ani jeho nuzní rodiče. Křticí obrázky bývají ukládány obyčejně v modlitby a při psotniku užívá se jich troudu jako křticí karkule.
Ke karkuli druží se: ein ták, slinták, bryndák; povijan, poviják, zavijan, zaviják. Dále zavinovačka; peřinka, kterou dítko bývá vinuto. Odívka, kus látky, na způsob šatů, v které bývá chůva s dítkem (je-li větší, bez peřinky) »zaodátá«. Někde na místě odívek berou velký květovaný šátek.
Dr. Čeněk Zíbrt:
Lidové léčení na Táborsku.
Důvěrné vzpomínky z domova.
Započnu sám o sobě: Těším se dosud zdravým zubům., ač již hnedle 60 Velkých pátků mám za zády. Babička tvtrdila, že proto, že snědla první můj zub s chlebem, to že dítěti narostou pak zdravé, trvanlivé zuby, sní-li matka nebo babička jeho: první zub. U víře
|