máři, kteří prodávali rozmanitý šmuk, t. j. věci ozdobné, klobouky mužské i ženské, čepice a čepce kožišinou lemované, péra volavčí, pštrosí, rukavice, ano i toulce, kostmi vykládané a zlacené. Krumplíři, t. j. vyšívači zlatem a drahotami.)

V roce 1547 byly v Praze stanoveny ceny píro drobný prodej piva a hrozeno šenkéřům, překroěí-li sazbu, že jim poberou pivo do škol, špitálů a do vězení. (Winter: Kult. obraz českých měst, II, 346). I v tom případě, když bylo v Praze pobráno maso huntéřům (t. j. lidem, kteří měli oprávnění ? prodávání masa toliko na svobodném trhu u sv. Havla v sobotu, nikoli však ke každodennímu prodeji v masných krámech), když by lani prodávali maso po hospodách nebo mimo čas jim povoleného trhiu, bylo ustanoveno obecně, aby pobrané jim maso' bylo rozdáno chudým ve špitále. (Tomek: Děj. města Prahy, díl 8, str. 370.)

Že ještě za dob císaře Rudolfa II. zatoulali se vepříci nezřídka do ulic pražských, vidno z toho, že v řádu bezpečnostním z roku 1598 bylo určeno na základě sněmovního usnesení z roku 1597, toto: »Z strany dobytka svinského, kterýž se po ulicích toulá, přikazovati ráčíme, aby toho po dnešní den více trpíno nebylo. Jestiže by pak se kdokoli podle tohoto nařízení našeho v tom poslušně nezachoval, tedy takový dobytek od práva vzat a pro chudé do špitálu obrácen, nicméně také ten, komuž by ty svině náležely, pěti kopami grošů českých (tolikrát, kolikrát by se toho dopustili) pokutován, a to tolikéž na lepší vychování chudých špitálských almužníků oddáno býti má.« (Sněmy české. IX, 509.) Mívali se tedy ve špitálech, když takový svinský dobytek na ulici byl chycen, dobře__

Jako v hlavním městě Praze, tak i na venkově městské rady všelicos přikazovaly chudým lidem ve špitále. Tak na příklad podle obecního zřízení města Pardubic z 18. června 1512 bylo Vi článku 54. stanoveno, že, kdyby která vdova po pekaři vynesla chléb na trh kromě pondělku, ten aby jí byl pobrán a do špitálu dán. Jinak mohly vdovy chléb péci v domích svých i v předměstích a tam prodávati po celý týden. (Archiv Český, XVII, 165.) Podobného něco, jako v Pardubicích, měli i v Telči na Morave. Zde mohli mlynáři prodávati chleby žitné i pšeničné jen v ustanovené hodiny, jinak byl jim chléb pobrán a rovněž dán do špitálu a do školy. (Beringer a Janoušek: Město a panství Telč, 51.) Také konšelé kutnohorští řešili již v roce 1570 »svinskou otázku«, ale poněkud s jiné stránky než později pražští v roce 1598. Jakýsi Jan od V orlů a jiný od Kašků pře-kupovali a vyváželi z Kmitné Hory svině, takže drahota povstala. I bylo jim pohrozeno, že jim svině pobrány a do špitálu dány budou, bude-li se opakovati. (Památky archeol., XVIH, 487.)

Špitálníkům plzeňským a lidem jiným chudým hleděl pa-