z lesu Pravikova bráti. Mistr špitálský, který za svou práci 75 gr. ročně dostával, uloženo měl v příčině stravy a potravy chudych a stářím sešlých, jichž bylo třináct, aby se řídil předpisem v té příčině daným, jak dále uvádíme:

Chleba ať dostane každý tolik, kolik by každý s potřebou pojísti mohl a dobrého piva každý den nejméně jednu pintu míry pražské.

Jídly pak se jim má přisluhovati takto. Den co den dejž každému dva pokrmy na lačný život, totiž jeden od masa a druhý z mouky; ? obědu však nebo ? večeři dejž jim hrachu, řípy aneb zeleniny s masem, nebude-li půst; než o postních dnech masti jim máslem a za maso přidej každému dvě vejce.

O zasvěcených svátcích a nedělích dávejž jim ráno třetí jídlo z čerstvého masa ve slušné míře, avšak v oase suchých dnů v adventu, anebo kdyby půst byl, nechť se jim dá čtvero jídel domácích z řípy, hrachu aneb čehokoliv podobného a za páté jídlo jednomu každému sledě, aneb jestliže by se právě dostati nemohly, něco stejně dobrého.

Ode dne sv. Ducha až ke sv. Bartoloměji den co den, pokud by arci postu nebylo, při obědě ať se jim dávají jídla mléčná, která by právě poi ruce byla.

Den co den vyplať špitálníkům dohromady jeden Vídeňský peníz, aby sobě po své chuti všelijaké ovoce jako třešně, moruše, hrušky, jablka, jahody, aneb co by se jim líbilo, koupili; a kdyby jeden z nich si chuť spravil, aby ostatek mezi jiné rozdělen byl; kdyby to však na všechny stačiti nemělo, tedy ten, na kterého se první den nedostalo, aby příští den požádal, aby se takto vystřídajíce všichni pochutnáním ovoce občerstveni byli.

Každého roku o sv. Jiří jednomu každému špitálníku na šat vlněný 5 loket dloiuhých látky, pokud by se za lacinější peníz koupiti mohla, a ve dvou létech o sv. Václave vydej každému 6 loket šedého sukna na kabát aneb plášť.

? upravení lože dávej jim hospodář (mistr špitální) za 2 léta o sv. Jiří po 8 loktech plátna hrubého na dvě prostěradla.

Dále byl hospodář podle listiny nadační povinen najmouti dvě děvečky a jednoho sluhu a měl je vésti k tomu, aby chudým dobře a ochotně sloužili. (Dr. Klemens Borovský: Libr i erectionum I, 16; Sedláček: Hrady, zámky a tvrze české, IV, 167, 168.)

Ve špitálech nebylo trpěno pití, hry nebo jakékoliv jiné rozpustilosti. Také mívali správci špitální různé potíže se služebníky ústavními. Jen namátkou vybíráme tento příklad: Ve Slaném starala se o kuchyň špitální bába. Ve Sipisech z roku 1570 praví se o ní: »Markyta bába, která byla prve kuchařkou