bela o hospodára ve seknice se vzala do tanee. Chvilko se tan-covalo ???? na konope ho ??? do skoko liená: Jenom chlapce, jenom zhosta, jenom zhosta, jož je konec masoposta, masoposta! Záhon, záhon, ho' záhona, ho záhona, slóžel senek ho> zemana, ho zemana, zedral böte choďa k pane, choďa k pane, zlámal jazek na smetaně, na smetaně. Honza pořád chce se ženit, chce se ženit, von jož nechce vole honit, vole honit. Já te vole ????-ženo, nepoženo, jož mám doma mlado ženo, mlado ženo. Debech já te vole honil, vole honil, nehdo be mně za ňó chodil, za ňó chodil. Já mám ženo hocóranó, hocóranó, kopím já si tatar na no, tatar na ňo; bodo já jo tatarovat, tatarovat, vona mosí po-skakovatj poskakovat. Hópé, Kačo, hópé ješče, hópé ješče, že je Honza hlópé ješče, hlópé ješče! Ja bech tade pořád stála, pořád' stála, debech já se Janka bála, Janka bála.« (Smržov-Rumberk.)

Další dialekticky zajímavé vypravovaní dědečka Jasons O medu vybírám ze Zlatúšova díla a otiskuji doslova;,

»Dnes povim ???? ze skošenosti, habe si ledi vic všímali ha vážile včeleček ha medo«, začal dědeček Jason.

»Med je jak se říkává, jeden z prvních líko, jak to jož stáři ledi řikávale.

Dež sem bel chlapec v sedmým roko ha začal chodit do škole, tak ten rok, to zemo>, řádila moc nemoc ha vosépke na dětech. E já sem to vodstonal. Měl sem kroměvá voeépek velkó bolesť v krko, tak že se rodiči bále, hábech nějak nehomřel. Ko-Krovale mě, jak hym kdo poradil.

' Tatínek bel včelař, decke pěstoval věelečke. Tak mně dá-vale hoživat med a na ten krk mně med dávale ha mastile žláze na krko.

Pozděj, dež sem jož chodil do škole, toze často mě v krko bolívalo. Hale chodíval k nám jeden vesloželé voják ha ten tatínkovi poradil, dež mě bode bolet v krko, habe mně dal na žeco (lžici) medo ha do toho medo strílecího pracho, hale tak, co be vzal do škarópke z A^elkyho vořgeha, nebo ječše míň; hábech to příď spaním pohřel, nic na to nepil, krk na noc zavobalel, hábech měl krk v teple ha šel spát. Dež mně to hoďále, belo mně do ráno dobře ha bolesť pristala. Tak, dež mně bolívalo v krko, decke sem si tak pomohl. Že mně to přistálo, tak sem to, hdo naříkal na bolesť v krko, každymo radil, ha tak to jož moc dě-tom ha ledom pomohlo, že mně dekovale ha pro med k nám cho-dívale. E na záškrť to pomáhalo.

Jedenkrát sem měl velkó bolest zobo, celo tvář votekló, v.še-leoos sem ďál, hale bolesť pořád mě trápela. Spomněl sem si na med, namazal sem tvář hde mě zobe bolele, hodně medem; ha ješěe sem namazal papir hodně medem, přeložel na tvář, ha šel do peren. Za chyile mně bolesť polevela ha já hosnol. Spal sem