nělé. Zkoumání těchto skladeb jest velice důležité, poněvadž změny a odchylky, jež zjišťuje srovnání s původním zněním, podávají zajímavá svědectví o lidovém vkusu: lid nemiluje v písních dlouhých úvah, plačtivého eitlivůstkářství, strojených slov atd. Přizpůsobí si píseň dávaje ději rychlý spád, le-cos jenom naiznačuje — často se stává, že skladba rozvleklá nabývá hutnosti a prostoty. Písně kramářské i znárodnělé nazýváme lidovými v širším smyslu slova, poněvadž se v lidu zpívají. Poznáváme z nich lidový vkus a vlivy, které naň působily. Proto si vědecké studium lidové písně bedlivě všímá všeho, co lid zpívá, proto sei sbírají i tak řeč. »odrhovačky« a pod. zboží ceny často' pochybné, neboť chceme míti obraz pokud možno nejúplnější o tom, co lid přejímá a zpívá. Ovšem skládání toho druhu nebudeme vydávati tiskem, ale uložíme je v archivu, aby byla přístupna vědeckým pracovníkům. Mezi básníkem, t. j. literárně vzdělaným umělcem, a mezi lidovým skladatelem písní jest dvojí rozdíl základní: Básník-spisovatel se snaží vyjádřiti své city, nálady, myšlenky svérázně, osobitě, jeho rýmy, obrazy, jeho slovník mají pečeť jeho osobnosti. Naproti tomu lidový skladatel bezděky usiluje o to, aby se píseň nelišila od lidového vkusu, neboť jen tehdy se píseň ujme v ústním podání. Proto jsou v lidových písních ustálené obraty, přirovnání, obrazy, atd. a proto se také pozměňují skladby básnické, které se dostanou do prostředí lidového. Druhý důležitý rozdíl: Básník-spisovatel tvoře svou skladbu, především má na mysli, že jeho výtvor vyjde tiskem a bude čten. Lidový skladatel tvoří píseň v pravém smyslu slova, t. j. k slovům si obyčejně vyhledá nápěv ze zásoby, kterou má v paměti Proto se na jeden nápěv zpívá mnoho písní různého obsahu, někdy pronikají také ohlasy hudby umělé (světské nebo duchovní) atd. Píseň provázela dříve náš lid vesnický od kolébky do hrobu, při práci i při význačných slavnostech. Proto jsou také hranice mezi jednotlivými druhy písní splývavé, avšak přihlíží-me-li ? hlavním rysům, rozeznáváme tyto skupiny základní: A. Písně světské. 1. Písně výpravné (lyricko-epické) čili tak řeč. balady, které líčí většinou ponuré příběhy ze života lidového (smrt z nešťastné lásky, vraždy atd.) úsečným slohem. Látky těchto písní jsou jednak pxivodu domácího, jednak jsou to obdoby námětů rozšířených, i u jiných národů (t. řeč. látky stěhová vé). Není pochyby, že písně toho druhu pronikaly od národa ? národu, šíříce se hlavně prostřednictvím potulných zpěváků, prodavačů, žebráků a jiných lidí »světem jdoucích«. 2. Písně lyrické obsahu milostného, rozjímavého, žertovného nebo výsměšného. 3. Písně taneční. Tvoří samostatnou skupinu, poněvadž jsou nerozlučně spojeny s tancem. Jeví se to