mimo jiné i tím, že v těchto písních mají slova význam zcela podružný a hlavní zájem se soustřeďuje na melodii a tanec. 4. Písně obřadní. Připínají se ? obřadům a slavnostem výročním, svatebním atd. Tyto písně nejrychleji mizejí, poněvadž jsou spojeny s obřady, které rychlým vývojem života na vsi zanikají. B. Písně duchovní. Jsou výpravné (legendy) nebo lyrické, také mnoho písní připiatých ? obřadům má ráz duchovní (mnohé koledy a j.). V lidových písních duchovních se projevuje silný vliv umělé písně duchovní. 0 písních kramář-ských a znárodnělých byla zmínka výše. Proč za našich dnů písně neodvratně mizejí? Poněvadž se do základů mění život na vsi i názory lidové. Eozdíly mezi městem a vesnicí se zvolna vyrovnávají a tím se mění vkus, vzdělání se prohlubuje a tím se šíří záliba ve čtení, mizejí staré obyčeje (na př. přástky, dračky, staré obřady svatební a j.), při nichž se hojně zpívávalo. Pracuje se mnohem soustředěněji, rychleji, užívá se strojů, proto nebývá kdy na zpěv (na pí\ při práci polní) atd. Nové písně, které si zachovávají význačné slohové rysy lidové písně v užším smyslu slova, vznikají dnes jen v krajích velmi odlehlýoh, málo dotčených novodobým ruchem osvětovým i pracovním. Uvážíme-li celý vývoj našeho národa, musíme míti na mysli, že nezbytným důsledkem rostoucího vzdělání a zvelebování venkova, zvyšování osvětové úrovně našeho lidu selského, jest právě zanikání starého způsobu života a tím i písní, které byly jeho uměleckým ohlasem. Avšak tím nemizí básnická tvořivost lidová — jeví se jen jinak a uplatňuje se na jiných polích — dnes můžeme již říci, že i v denním tisku. Staré písně jsou však stále oblíbeny; zejména škola je znovu uvádí v povědomí lidové a tím udržuje souvislost se životem minulých pokolení. Ovšem jest tu důležitý rozdíl: Dnes se dítě musí písni učiti ve škole — před sto lety se jí učilo od starších druhů, od babičky, od matky, tak jako se učilo svému jazyku a jako se vedením starších učilo poznávati domácí práce. Dnešní sběratel musí k tomu přihlížeti: jest třeba, aby se nejdříve dobře poučil o místních poměrech, jinak se mu stane, že bude pracně zapisovati písně, jimž se mládež naučila ve škole ze zpěvníku. Obětavé úsilí několika pokolení zachránilo nám v oboru lidové písně vzácné poklady. Nejdůležitější sbírky české a slovenské: F. L. Čelakovský: Slovanské národní písně. I.—III. V Praze 1822—27. J. Bitter z Eittersberka: České národní písně. V Praze 1825. P. J. Šafařík: Písně světské lidu slovenského v Uhřích. I.—II. V Pešti 1823. 1827. J. Kollár: Národnie zpievanky. I.—II. 1834—35. K. J. Erben: Prostonárodní české písně a říkadla, V Praze 1886—88. (4. vyd.) Frant. Sušil: Moravské národní písně s ná-