je mezi městy českými, staré svaté víře a vlasti věrnými, učiň ozdobou země a rozmnož slávu jeho! Milé a drahé mi obyvatelstvo sušické, chraň před každou pohromou, škodou, ztrátou a záhubou, opatř zdarem a pokrokem, hojností a blahobytem a na věčné časy nám Čechům zachovej!«

Eugen Stoki a s: Kytička pověstí z Litovelska. Nákladem Musejní rady v Litovli, 1929. Chválím profesora E. Sto-klasu za tak záslužné dílo a chovám jediné přání, aby sebral pokud lze ještě mnoho lidovedné látky z Litovelska. Mnohé pověsti a zkazky v jeho rozsáhlém díle jsou naprosto původní a dosud ještě nikde netištěné. Podávám ukázky krásného díla Stoklasova:

Ohnivý muž. V Bílé Lhotě v panském dvoře hlídali jedenkráte v noci dva hlídači, Rozman a Rašner. Na poli »U Panny Marie« uviděli oheň. Dali se o to do hádky. Rozman tvrdil, že jsou tam cikáni, a Rašner myslel, že tam nocují nějací vystěhovalci. Když se tak hádali, zapiski jeden z nich a tu viděli, jak se oheň vznesl do výše a letěl rovnou k nim. Hlídači se svalili na zem a viděli, že v ohni letí boty. Vykládali to lidem, ale nikdo jim nevěřil. Když pak přišli na to místo, kde v noci hořel oheň, viděli, že »hranicák« (mezník) jest asi půl metru dále v poli. Tu teprve jim, lidé uvěřili.

Vodník 2. Když byla paní Hacarová z Eimic mladší, chodívala ještě s jinými na »odíraěku« do statků. Bylo to také v Blážově. Když odřely peří v jednom statku, šly do druhého. Jednoho večera byly u Žáků. Několik oken toho statku hledělo do úzké uličky, která směřovala ? potoku. Toho večera sešlo se u Žáků mnoho chasy. Když byli v nejlepším povídání, zvolal čeledín, který si vždycky večer vylezl na pec, aby se podívali do okna, že je tam koňská hlava. Když čeledín řekl, že chlév dobře uzavřel, takže žádný kůň nemohl utéci, chasa se mu smála, že sei mu cosi zdá o koních. Ale čeledín nespal, pročež hospodář vzal lucernu a šel se přece podívat do chléva. Ale tam koně leželi pokojně. Tu hospodář obešel s několika mladíky statek a skutečně spatřili pod oním oknem ve sněhu stopy koňských kopyt, jež směřovaly ? potoku. I poznali a uvěřili, že tam byl vodník.

Paní Torstens o nová. Když Švédové oblehali Litovel, Torstenson měl svůj stan u tří křížů v Nasobůrkách (tam, kde jest nyní kamenný kříž poblíž Hlaváčkovy továrny). Tor-stensonova paní se utábořila pod stanem uprostřed dědiny v Chořelici, a když se vojáci utábořili, chodili po domech a vymáhali slepice, husy, máslo, vejce a mléko a selky to paní Torstensonové nosily do toho stanu. — A tu přišla také stížnost, že v jednom čísle vojáci ohrožovali selku, načež sedlák