vzal kopáč ohnuté vidle dvojzubé na tahání hnoje) a obořil se na vojáky. Ale vojáci ho zabili a snad jej hodili i do hnoje. — Obyvatelé se také velmi divili, když viděli, jak vojáci kouří z, krátkých dýmek, a vidouce kuřáka volali na sebe: »Podive se, jak se mo koří z« höbe!« Od těch dob začalo také zde kouření.

Fajermon. »Světýlka« byla malá světélka, která táhla přes pole. »Fajermon« byl veliký oheň, jako když otýpka slámy hoří. Fajermoni byli duše těch lidí, kteří uorávali sousedovi pole. Když fajermon letěl a bylo tma, mohl ho1 člověk požádati, aby mu posvítil na cestu. Takového fajermon doprovázel až pod okap, ale dále nesměl a nemohl. A tu záleželo velmi na tom., jak mu kdo za svícení poděkoval, řekl-li na pí\: »Zaplať Pánbůh nastokrát« nebo »natisíokrát« a podobně. Když děkující tím číslem uhodl, na jakou dobu, na kolik dní byl fajermon po smrti odsouzen ? nočnímu bloudění, tu se fajermon proměnil v člověka, jakým byl za živa, a děkoval velmi tomu člověku, že ho vysvobodil. Jestliže však děkující neuhodl, kolik dní měl duch trpět, tu fajermon utekl s pláčem.

H a s t e r m a n k a. Jednou leželi v Litovli vojaci. Ti chodili na taneční zábavy. Jednoho večera prišla na taneční zábavu také dívka, která byla hezká, ale to na ni bylo divné, že měla zelené vlasy. Vojín Robert ji vyprovázel každého večera až ke vsi Chořelici. Soudruzi ho napomínali, aby s ní nechodil, že je to hastermanka. Ale Robert neposlechl. Aby však neměli O' něho strach, nosil na jejich radu s sebou svatý obrázek za černicí. Jednou došel s neznámou dívkou až za Chořelici ? Moravě u hájku Závrbku. Tam se mu dívka, jež opravdu byla hastrmanka, vysmekla, a skočila do vody. Voda čeřila se divoce a Robert chtěl utéci, ale tajemná moc jej držela, takže se nemohl ani hnouti. Najednou se vynoří z vody hastrmanka a volá zlostným hlasem: »Kdyby ti kamarádi nebyli poradili, že si máš dát za čepici svatý obrázek, byl bys navždy spojen se mnou zde v této hlubině!« Jak to dořekla, dala se do pláče a zmizela pod hladinou řeky. Robert vzal nohy na ramena a utíkal, co mohl, ? Litovli. Když to pověděl svým soudruhům, vojáci zažádali, aby byli a Litovle přeloženi někam jinam. Dostali se do Olomouce. Hastermanka se však již nikdy neukázala. Nejspíše se odstěhovala ? svým sestrám do moře.

Jak posvěty strašily. U Šmoldasů drali peří. U stolu seděla babička Šmoldasova a ještě dvě dračky. Pantáta nebyl doma. Ženy draly a povídaly si o dědině. V tom světlo prsklo a zhaslo a cosi začalo klepati. Ženské s hrůzou pozorovaly, jak v záři měsíční louče (posvěty) na kamnech se zvedají a padají a rachotí. Na druhý den věděla to už celá