vesnice. Tu jim jedna stará babička poradila, bude-li se to opakovati, aby se zeptaly, kdo to je a čeho si žádá. Toho večera bylo na dračkách u Šmoldasů půl vesnice. ? jedenácté hodině zhaslo světlo a posvěty zas začaly klepat na kamnech. Všichni oněměli hrůzou. Jenom babička Šmoldasová se osmělila a otázala: »Kdo jsi a co chceš?« — »Neptej se a dej jenom na tři zpívané mše,« zněla odpověď. Učinili tak a pak už r i kdy u Smoldasů nestrašilo.

Zlá znamení. Když byl pan Kovář chlapec asi desítiletý, obědvali jednou a tu dva obrazy, které visely vedle sebe kousek od sebe, najednou při obědě se pohnuly samy od sebe a narazily na sebe asi dvakrát nebo třikrát. Ä tu přišla zpráva, že se zabila v Lužici u Šternberka sestřenice pana Kováře, která tam sloužila u přízně: spadla s patra nad mlatem a zabila se. Byla Němcová z Myslíchovic. — Když pan Kovář měl 18 roků, zemřela mu matka. Na Boží narození dostala zápal. Všichni byli pryč z domu na, požehnání a jen on seděl sám a psal otci kovářské účty. Nad postelí bylo okno zakryté, jehož nikdo nemohl viděti. O půl čtvrté odpoledne ozvala se rána na to okno a za čtyři dni potom ve čtvrtek o půl čtvrté ráno ozvala se znovu hrozná rána jako pěstí na dvéře, kterými se vůbec nechodilo (dům stál o samotě a nikde nebylo živé duše), takže maminka sama se lekla a sedla na lůžku. A v sobotu odpoledne o půl čtvrté zemřela,

Konická silnice. Proč okresní silnice» odbočující u Sobáčova od státní silnice ke Konici, vede oklikami přes kopce a nikoli rovně ? Nové Vsi, ? Savinii a Slavětínu"? — Když roku 1874 byla v Nové Vsi komise silniční, tu hostinská Spurná vyběhla a křičela na sousedy: » Nepovolujte' to, sousedé, kdyby tudy táhlo vojsko, tedy nás »vejijó« (vyjedí).« Sousedé uposlechli a tak dal velkostatek na silnicí své pozemky: a měl pak pěknou cestu do svého lesa.

Švédové. Paní Marii Staroštíkové, výměnici v Odrli-cíoh, vypravoval její dědeček, že za dědinou bývaly za švédské války samé lesy. Švédové leželi ve vsi a lidé se museli z dědiny vj^stěhovat a bydleli za dědinou v lese. Nepřítel bydlel v gruntech a tak se stalo, že prastařeček se nenarodil na, gruntě, nýbrž venku za dědinou. A tu nějaký důstojník švédský jezdil tudy patrolou, slyší křik a dětský pláč a ptá se, co se to tam děje. Kekli mu, že se tam narodilo dítě, a když chtě] vědět, ze kterého čísla, řekli mu, že ze čtvrtého. Jak to uslyšel, hned jel do dědiny a všichni vojáci se museli z toho místa vystěhovat. — Tam, kde je hospoda »U Malých«, tam byla šlachta a tam jsou Švédové pochováni.

P o kle k á n í. Dříve se nesmělo v sobotu po klekání pra-