byste páni rádi, se zelenou máji. Jakej je to mazanec bez koření, bez vajec; fiala, růže, kvísti nemůže, až jí Pán Bůh z nebe pomůže. Svatej Jiří dřímá, veze ťlaši vína a když sme se napili, Pána Boha chválili. Zatoč se košem, hoď nám po groši, zatoč se miskou, hod! nám po penízku. Nám, nám, těm nebovidským panenkám.* Smrt hodili do vody a utíkali pryč; který zůstane pozadu, ten že umře. Kde měli včely, tam stromek (smrtj zapíchli, aby neumíraly včely, a že budou mít medu. Za to ta, která smrt zapíchla, něco obdržela; obyčejně se platilo moukou. Pannu ze smrti pověsili na šípek, aby se v domě nedostala zimnice. Jindy zpívali: » ... nám, nám, nebovidským panenkám. Zatoč se v koši, hoď nám po groši, zatoč se v šálku, hoď nám po šestáku, zatoč se v koflíčku, hoď nám po krejcárku.« (Lad. Nágl.)

Na neděli smrtelnou z rána chodí v Kratonohách malá děvčata dům od domu s ílítem«. »Líto« jest smrková větvička ozdobená fábo-rečky, pentlemi, barevnými papíry, obrázky svatých a vyprázdněnými vejci čili vejdumky. Přede dveřmi pak zpívají: »Líto, líto zelený, kdes tak dlouho bylo ? U studánky, u vody, ruce, nohy mylo. Jakej je to mazanec, bez koření, bez vajec? Panímámo, dejte pár vajec, aby byl žlutší mazanec! Pochválen Pán Ježíš Kristus'.! Anebo zpívají: Líto, líto zeleny, kdes tak dlouho bylo, u studánky, u vody, ruce, nohy mylo. Panímámo krásná, dejte libru másla, bude-li ho maličko, přidejte mně vajíčko!

(Jos. Blatník.)

V Chrasti u Chrudimě na neděli smrtelnou, někdy i několik dní před ní, chodí chudší dívky se »smrčkem«, as s/i m. vysokým, který ozdobily vystříhanými bílými i barevnými papírky, stužkami a »vej-dumky« (nepoškozené skořápky z vajec), od domu k domu, zpívajíce: »Smrt nesem, zanesem, nové léto přinesem. Buďte, páni, veselí, že jsme léta dočkali s červenýma vejci, s žlutými mazanci. Jakej je to mazanec bez koření, bez vajec? Fiala, růže, kvésti nemůže, až jí milej Pán Bůh s nebe pomůže. Pomoz jí, Bože, svatá Markéto, dej nám dobré léto na pšeničku, na žitko, až to budem žíti, Pán Bůh rač popříti. Svatý Jiří, svatý Jan po věnečku veze nám, nám, nám, těm chrasteckejm (dle místa) panenkám. Vy chrastecký panenky, učešte si hlavičky pro zeleny věnečky, Pochváleni Pán Ježíš KristusU Obdrževše odměnu za přinesení > léta« (tak se totiž smrček nazývá), jdou o dům dále. Po smrtelné neděli dávaly dívky »líto« některému včelaři darem, který je přede včelín do země zabodl, aby si včely, první potravu na jaře snášející, na něm odpočinuly. (V. Paulus.)

V Bezděkově u Choltic chodívají děvčata s litem na smrtnou neděli. Jest to smrček ozdobený pentlemi, obrázky svatých a vejdumky. V každém stavení zpívají : Líto, líto zelený, kdes tak dlouho bylo? iatd. Za koledování dostávají dárky; koleduje se dopoledne. Odpoledne hoši a dívky vynášejí smrt. Je to slaměný doch (došek), na nějž všemožné cáry • se navěsí. Hoši ho chopí a nesou za zpěvu : »Smrt nesem ze vsi, nedaleko od vsi, buďte, selky, veselý, že jsme vám smrt zanesli. Fiala, růže, kvésti nemůže« atd. skrz ves k blízkému potoku, kam ho za výskotu