vrhnou do vody. Druzí pak holemi ho pohružují, aby smrt dříve utopili, a pak cvalem běží ke vsi, aby je smrt nechytla. Na Valech, Cholticích a Čivčicích chodí s litem až na květnou neděli. (Jos. Hanuš.)

Na Skutečsku na smrtelnou neděli chodí chudé děti dům od domu se stromky, na jejichž vršku jest papírová panna, a při tom zpívají; říká se, že tím zimu pohřbívají. (B. V. Konečný.)

Na smrtelnou neděli zase obcházejí v okolí Král. Hradce malí ko-ledníci. Mají »nové líto«. Dřevo ozdobené pentlemi červenými, bílými, modrými atd. Kde je více lesů, mívají stromek, větvičky jedlové nahoru svázané a opentlené. Umějí různá říkání, ale nechtějí mluviti ani zpívati darmo. Na př. : »Dej vám Pámbu dobrý den, pěkná paní i s pánem, se všemi pannami. Smrt jsme vám zanesli, nové lilo přinesli. Buďte, páni, veselí, že vám líto neseme s červenými vejci, žlutými mazanci atd. Jiný začíná : Smrtelná neděle, kams dala klíče? Dala jsem je, dala svatému Jiří. Svatý Jiří volá, země se otvírá, aby rostla tráva, tráva zelená. Pantáto a panímámo, smrt jsme vám zanesli, nové líto přinesli, s červenými vejci, žlutými mazanci. Jaký je to mazanec« atd. A což těmhle říká : »Líto, líto zelený, buďte, páni, veselí! My družbanci, květovanci. Jaký je to mazanec bez koření, bez vajec? Fiala, růže kvísti nemůže* atd. Ještě jiný říká takto : »Smrt jsme vám zanesli, nové líto přinesli. Buďte, páni, veselí, že vám líto nesem my. Jste-li štědrá matička, dejte nám dvě vajíčka. Jestli nám je nedáte, na svých hrncích shledáte, budou vám padat s police, jako ty mlynářovy slepice. Svatý Petr z Říma dal nám ílaši vína, abychom se napili, Pána Boha chválili. Hory dou, doly dou, nesou líto před sebou.« Na srovnanou podávám aspoň jedno říkání z jižních Čech, z Deštné u Soběslavi : »Nové, nové léto, kdes tak dlouho bylo ? U studánky, u rubánky. Cos tam pívalo ? Pivo z korbele. A ty svatá Markyto, dej nám pozor na žito a na všecko obilí, co nám Pámbu nadělí. Červenejma vejci, žlutýma mazanci, jaký je to mazanec bez koření bez vajec? Fiala, růže, kvísti nemůže, až jí Pámbu pomůže. Svatý Jan jede k nám, po věnečku veze nám, nám všem dešejnským pannám.« (Filip Šubrt.)

Na Hořicku děti na smrtelnou neděli ^zanášejí smrU k řece. Ustrojivše slaměný vích, nesou jej s velikým křikem k vodě a tam do vody jej hodí, načež se všechny ženou úprkem zpět do vesnice. Kdo se opozdí, ten v tom roce zemře. Zajímavo však jest, že v některých osadách okresu hořického smrt »pálívají«. Slaměný vích v bílé sukni a bílým čepcem ustrojený a na vysokém bidle napíchnutý za křiku a hluku nesen jest do polí, kdež »smrt« jest zapálena. Na to pádí všickni v. divém útěku do vesnice, aby nikdo nezůstal pozadu. Kdo bude poslední, ten nejdříve z nich zemře. Popěvky : Smrt jde z města, nové léto do města . . . ; Smrtelná neděle kam's dala klíče atd., shodují se s popěvky již uvedenými.*)