Ty husovský žáby pod mostem škrkajó, židenský panenky vesele zpí-vajó. (Z Moravičan.)

Smrtolenko, smrtolo. kams klíče děla? Dala sem jich, dala svatému Jánu, aby otevřel do nebe bránu. Dala sem jich, dala svatému Jiří, aby otevřel do nebe dveří, všelijaké kvítí, kde on ráčil jíti. Klífinice z nebe, my prosíme tebe, až budem žíti, otevři nám nebe ! Jedny vrata otevři, drahá mečem podepři. Svatá Kateřina, nalejr.e nám vína, abychme se napili a veseli byli. My chválíme Boha, i celá obloha. (Z Moravičan.)

Na to žádají dárků nějakých n. p.: Pár vajíček vod slepiček a trochu másla, aby se ta smrtelnoška spásla. Anebo: Jde paní z luky, nese mísu muky, přidajte nám více na pěkné střevíce. Naša smrf je bledá, ona by jedla: až ona se nají, už nás neudáví.

Ach provode, provode, skoroli tebe bude? Až od dneška za dvě neděle. Provod jede proti nám, po věnečku nese nám, nám nám tem horenským panenkám. A horenským k vůli, dolenským na zdůry, nám nám tem horenským' panenkám. (Z Moravičan.)

Smrtná neděle, kdes klíče dala? Dala sem je, dala květné neděli. Květná neděle, kdes klíče dala? Dala sem je, dala květným pondělkům. -Květný pondělku, kdes klíče poděl? Poděl jsem je, poděl zeleným štvrtkům. Zelený štvrtku, kdes klíče poděl? Poděl sem je, poděl svatýmu Jiří. Svatý Jiří stal, země vodmykal, aby růstla tráva, tráva zelená. (Z Jakubovic.)

V Slavkově u Opavy: Krásna, krásna, kaj si husy pásla? A ja sem jich pásla, kaj se zema třásla. Bila, bila, kaj si kluče dila? V komořici na polici, tam sem jich hodila. Ditky, ditky, půjdzěmy na kvitky, sedněm vedla cesty, budžem koláče peci. Jaké, jaké? samé makované, a za dvě nedžele samé tvarohové. Vyšla gvězda do hlinika, dajcě vajce do košika, ten košik je bezedná, něnapylni se do poledňa.

Vynášejí nastrojenou v šaty černé »čarabaňu« a na dub pověsivše, kamením po ní házejí: Nesemy Mařenu v oleji smaženu, u vrchu červenu, u spodku zelenu, pěknu, pěknu probělenu. Nesem babu v koši, smrt nas o ňu prosí. Už Mařena leži a zubami škeři. Helo, helo, helo, helo. Pak ji v lese roztrhavše zpívají: Už Mařena leži a zubami škeři. Ma milá Mařeno pro kohos umřela? Pro ty, pro ty, pro pacholky: Pro Velčovsko panny, aby se vydaly. Aneb: »Pro pasáka starého,* jmenujíc totiž člověka nejstaršího z dědiny, smrti nejbližšího. (Od Příbora.)

Má milá Mařeno pro kohos umřela? Pro toho synečka některého. Na tej Bečvi Horní sú brabenci v roli, černí, černí obhoření. U Malinu v poli sú ovečky v roli, pěkné bílé, vybelané. Jaké sú ovečky, také sú děvečky, pěkné bílé, vybelané. (Z Horní Bečvi.) Vezmou na tu hůl zelený majíček, zpívají: Nesemy majíček, ufal ho Janiček, pěkný, pěkný zeleny. Dávají pak majíček ten na vrch stavení, aneb jinde do plotu.

Cos Mařeno, cos Mařeno, cos v postě jídala? Ach jídávala sem ja zelí s kopřivama.

Ve Všemině u Vizovice: Nesem, nesem kyselo, štyry léta viselo, na pátý se rospadlo, jak spadlo, hned zvjadlo. Smrť, smrť ukrutná, ky-selico nechutná; kyselicu zíme, a smrť utopíme.