Obyčejně se Mařena spaluje, potopuje aneb aspoň hroudím a kamením uhazuje; i utíkají děvy, jež tak byly Mařenu popravily, bojíce se, aby za nimi Mařena neletěla. Ukamenování se i pacholkům, jež děvy vyprovázejí, ponechává; v Libosti a jinde u Příbora děvy samy došek ten mařenový co nejvýše na strom vyhodivše kamením uhazují, věštíce, že prý ta nejspíše se vydá, jež nejspíše ho uhodí.

V Rajnochovicích a v okolí nosí přístevnice, jež za zimy na přístvu chodily, Mařenu a zakopávají ji do země tak, aby jí pacholíci nenašli; sic jinak by se děvy ty nevdaly. Děvy zpívají písně, nápěvem jakoby posvátným takto nelekajíce: Smrtná neděla, kdes klíče děla? Dala sem jich dala svatému Juří. A svatý Jun země odmyká, aby tráva růstla, fiala modrá. Všeliké kvítí rozkrásně rozkvétá. Smrti sme odnesli a máj ešče v lesi, a naší pacholci ležá na peci. Když byli pacholíci uťali máj v lese, tedy ho děvy přístevnice přistrojují v domě, kde za zimy přístvy bývaly, an zatím pacholíci svačí pučálku a pagáčky. Na to pacholíci šindel ve střeže vyrazivše, máj ten na střeše vystrkají a majetník domu toho povinen dávati pozor, aby máj ukraden nebyl, sic by ho jinak pacholíci ti vykoupiti museli. Nechává se májek na střeše do pondělí velkonočního; tenkrát snímají májek, přibíjejí ho na vrch mládky t. j. mladé jedle oloupané z kůry, zastrčí ho v zemi, a tancují okolo něho; po čemž stárek ten máj u země stíná.

U Měřína zpívají: Nosím, nosím smrtku k zelenému čtvrtku, kam tu smrtku zanesem? Nové léto přinesena. Fiala růže kvísti nemůže, až jí sám Pán Bůh s nebe pomůže. Svatý Petr jede k nám na červený vejce, na žlutý mazance. Svatý Petr půjč nám klíč; nepůjčíš-li, půjdem pryč. Kam, kam? za hory, do té zlaté komory. Co tam budem dělati? Stříbro, zlato lámati. Kam je budem dávati? Rychtářové dcerce, ona plete věnce. Věnce só pod prahem posypaný tvarohem. My tvaroh sníme, věnce zahodíme. Děvčatom par vajec a chlapcom růženec.

Výlohy na ošacení a ustrojení Mařeny dává ponejvíce nejmladší v osadě provdaná nevěsta.

Od doby Sušilovy mnoho se již ztratilo z lidového podání. Přes to podařilo se Frant. Bartošovi zachrániti před zapomenutím neméně zajímavý obrázek neděle smrtné a květné mezi lidem moravským.*)

Na smrtnou (černou) neděli odpoledne vynášejí odrostlejší děvčata ze vsi Mařenu. Děvčata sejdou se v některém domě a vystrojují Mařenu, smrtku a pod. takto: Vezmou došek a rozkroutí jej na poli. Z jedné půli se dělá Mařena. Kde má došek hlavu, utočí se i Mařeně hlava. Ruce skroutí se též ze slámy a přivážou k došku. Na hlavu zavážou Mařeně bílý šátek a do tyla přivážou lněné lelíky (vrkoče), potom obleknou došek do mužské košile. Když už je košile oblečena, přivážou ruce ke kloubům, aby měla jimi boky podepřeny. Potom nastrčí se došek na dlouhou žerd a dobře přiváže. Pak se Mařeně oblekou tři čtyři sukně a opáše zelená