klusem jen ti, kdož mají tratárky. »Racbáni« opakují tímtéž způsobem na Zelený čtvrtek večer, potom o Veliký pátek ráno, v poledne, ve tři hodiny odpoledne, večer, a na Bílou sobotu ráno. Ráno rachají jen někteří, starší, obyčejně si k tomu přivstanou, zvláště na Bílou sobotu. Majíť toho dne ještě důležitou práci, nebot chodí po skončeném racháni po vsi »po vejcích*. Když si byli uložili doma své tratárky, ustrojí se do svátečních šatů; jeden z nich obleče se za Jidáše a vezme si kožený váček; některý hoch pak vezme košík na vejce, jiný košík na hrách a vydají se na obchůzku po vsi. Chudší stavení minou. Vejdou do světnice, jen »Jidáš« zůstane za dveřmi, dají pozdravení a říkají uvedené verše. Potom vstanou a jeden předčítá evangelium na ten den připadající. Po evangeliu přinese hospodyně vejce, někdy také hrách, a dá to hochům do košíků. Tu otevře »Jidáš« dvéře, a cinkaje penězi ve váčku dožaduje se také nějakého peněžitého dárku. Když byli hoši ves obešli, rozdělí se o sebrané dárky rovnou měrou. (Z Plzeňska, Mar. Kozák.)

Hoši, kteří na Zelený čtvrtek a Veliký pátek po vsi »křístali« (řehtali) poledne a klekání, chodívají večer na Veliký pátek dům od domu s košíkem po vejcích. Přišedše na dvůr zakřístají a odříkávají (pořád stejně vysokým hlasem, předposlední slabiku ve verši prodlužují a na poslední trochu klesají): »A ty bezbožný Jidáši, cos to učinil, že jsi svého Mistra židom prozradil, budeš za to míti v pekle hořeti. Kyrie eleison.« Zakří-stavše opět zpívají druhou píseň: »A ty kluci židi vykopali jámu Ježíši Pánu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu.« Pak zakřístají, poděkují za vejce slovy: »Zaplať Pán Bůh za vejce, aby vám slepice hodné nesly,« a odejdou do druhého staveni. (Nepomuk, Václav Zahradník.)

Způsob »řehtání« v pašijové dny v Bavoryni u Žebráka: Hoši seberou řehtačky a klapačky, obejdou zvoničku a pak jdou průvodem po vsi. Na určitém místě zpívají místo řehtání v pochodu. »A ty židovský Jidáši, cos to učinil, že jsi svého mistra židům prozradil? Vykopals mu jámu, samému Kristu Pánu, za to budeš v pekle hořet, čertům ďáblům sloužit budeš. Krejson, Krejson, Kriste eleison.< Řehtá se opět až na určité místo, kdež počnou »Anděl Páně« a »Zdrávas« : pak opět píseň »A ty židovským, vždy střídavé s pokračováním modlitby, tedy: A řekla P. M.— píseň, A slovo, píseň atd. Vrátivše se ku zvoničce, pokleknou přede dveřmi, pomodlí se znova celé »Anděl Páně«, při čemž za každou částí řehtajíce obejdou zvoničku a u dveří klekají, až při poslední obchůzce se rozejdou. (Eman. Mareš.)

V posledních dnech svatého téhodne, když už umlkne na vesnici chodské zvon, nahrazují jej úplně vážné »dukáči« dukáním na dukačky (řehtačky). Smluví se k tomu úkolu jistý počet hochů, ustanoví si, koha ještě mezi sebe vezmou, zvolí si jednoho, jenž dělá »kápo« a pokud du-kají, všichni společně noclehují. Když jsou se svým úkolem hotovi, na Bílou sobotu ráno, rozdělí se a obcházejí dva a dva: jeden s košíkem na ruce. druhý s dukačkou, odznakem své »práce« a vybírají si mzdu: vejce na »červený vejce«, o něž se potom společně všichni rozdělí. Dostávají i u cha-lupniků po dvou, po třech i více. (F. J. Hruška).