Na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu, když chodí chlapci do vsi řehtajíce klekání, zpívají při tom na Kutnohorsku: »Žide nevěrný, jako psi černý, kopali jámu« atd. (J. Kafka.)

V Počátkách konalo se až asi do r. 1874 (téhož roku zakázáno) zvláštní pálení Jidáše. Ve středu velikonoční, na Zelený čtvrtek a Veliký pátek, vždy v čas hodinek, které se právě v kostele zpívaly, shromáždila se, pokud možno, bez hluku, všecka čiperná mládež mužského pohlaví, ozbrojena řehtačkami a klapačkami k věži hlavního kostela a hleděla toužebně buď na hodiny nebo dvéře věžní. Tam nikdo nemohl, poněvadž věž byla zamčena. A co se tam dělo? Buď jeden neb i tři výrostci oblékali se za Jidáše. Šatem byly slaměné provazy, jimiž obtáčeli hlavu, ruce, nohy a celé tělo tak, že pro slámu kouska těla viděti nebylo. Jak odbyla na věži třetí hodina, vyřítil se Jidáš z věže. Za ním všecka mládež horem pádem utíkajíc, řehtala, klapala a říkala (vlastně křičela) následující: »Židé nevěrní, jako psi černí, kopali jámu Ježíši Pánu, aby ho jali, ukřižovali; na velký pátek do hrobu dali, na bílou sobotu z hrobu vyndali.« Jidáš přeběhl náměstí, zabočil do Svatoannenské ulice a do. kaple sv. Anny. (která v ten čas otevřena byla) a zde klekl na stupně oltářní a všecky ostatní po něm a modlili se pětkrát Otčenáš a Zdrávas. Po modlitbě vyběhlo vše ven a začalo se opět: Židi nevěrni atd. Cílem tohoto utíkajícího sboru byl hřbitov. I tam v kostele pomodleno opět jako v kapli. Jidáš (nebo Jidáši) přeskočili obyčejně hřbitovní (tehdy velmi nízkou) zeď, ostatní rozumí se, za ním. Kdo mohl vrhl se na Jidáše a strhával slaměný šat, kterýž zapálen. Odvážlivější přeskakovali oheň. (Témice u Kamenice nad Lipou, B. V. Šilhá.)

Také na Mladoboleslavsku hoši po vesnici řehtali řehtačkami a klapali klapačkami místo zvonění, a to na Zelený čtvrtek třikrát (ráno po vyzvonění postu, v poledne a večer), na Velký pátek čtyřikrát (také ve tři hodiny odpoledne), na Bílou sobotu jen jednou (ráno). Pokaždé se sešli na návsi před zvonicí, pomodlili se »Anděl Páně«, potom seřadivše se po dvou, nejstarší jako vůdce napřed, ostatní podle hodnosti (stáří) za ním, obcházeli celou vesnici, odříkávajíce: Židi nevěrný jako psi černý. (B. Hoblová.)

Při obchůzce chlapců na pašijové dni ve Zvoleněvsi děti »vykopávají* poledne a hodinu pracovní ve Zvoleněvsi u továrny. Obrázek této obchůzky viz v Českém Lidu XVIII. str. 396.

Na Zelený čtvrtek po službách Božích podle lidového podání moravského*) »zavážou se zvony« ; úlohu zvoníkův odtud až do soboty ráno převezmou chlapci. Na společné toto »hrčenl« velikonoční chlapci dlouhý čas už napřed se těší, opravujíce a zkoušejíce nářadí k tomu potřebného, kterýmž na Zlínsku jsou: hrklávky, klapačky, valchy a tragače. Hrklávka jest česká řehtačka. Klapačka skládá se z prkénka na malém držadle připevněného, na němž uprostřed okolo osy kladívko se otáčí, tlukoucí vpřed i vzad na prkénko. Valcha jest kombinovaná hrklávka i klapačka. Jest to