vajec, od mladých slepic, nebo z vajec holubích, ale prázdných, z »fu-kanců«. Na Boží hod podvečer »chlapci« přicházejí potají ke svým milým pro »uzel«. Uzlem se vyrozumívá dárek v zátku svázaný, který dávají ten večer děvčata svým miláčkům. Bývá to něco pečiva velikonočního, zvláště koblihy, červená vejce, straky, rejsky nebo párky. Každý hoch, který má známost s děvčetem, dostane od ní uzel, a jest to známkou opravdové přízně, když jest jím obdařen. Jednotlivé vejce, rejsky nebo straky děvče dá ochotně každému hochu, který si pro ně přijde, ale uzel dá jen milému. O pouti zase milenec vynahradí ten dárek »poutí«, perníkem, pamlskem nebo drobnůstkou ozdobnou. Nezřídka děvčata bohatší dávají do uzlu také dražší látku na vestu, vyšívanou předničku ke košili nebo pěkný šátek na krk. Vejce červená chlapci pojídají, ale straky, a zvláště rejsky a párky si uschovávají jako památku drahou. Později ještě v noci, když byli chlapci od milých uzly si uložili, sejdou se na návsi nebo v hostinci a společně obcházejí od stavení ke stavení »po červených vejcích*, někdy i s hudbou a vždy za veselého povyku a výskání. Hospodář již dávno odpočívá, ale nemá za zlé chase, že ho probudí, a zbudí-li mu děti, však usnou zase! Každé děvče, ať dcerka hospodářova nebo služebná, dá chase nějaké červené vejce, a hospodyně přidá pečiva do nůše, již některý z mladších chasníků nosí. Když obešli celou ves, chasníci se vracejí do hospody, kde pojídajíce vejce a pečivo, hodují do rána, které se počíná již blížiti.

Na Moravě v pondělí velikonoční, kteréž od červených vajec »červeným* sluje, slaví se » mrskačka*.*) Po mrskačce chodí děti, chasa i ženáči. Děti koledujíce sbírají po příbuzných a známých malovaná vajíčka, dospělí mrskají ženské na potkání i po domech. Za stará chodívali po mrskačce v neděli večer od 10 hodin celou noc. V úterý jest pak mrskačka ženská. Jinde mrskačce říkají: šlahačka, šlaháky, mrskut (na Hané a západní Moravě), šibáky (u Brodu), šmigrust (val. a laš.), kyčkování (Opavsko), kupačka (ib.). Nástroj, kterým se mrská, jmenuje se: tatar, korbáč, žila, mrskačka, kyčka (Opavsko), a plete se v neděli odpoledne z vrbového proutí. Někde berou na to pruty sladkého dřeva.

Původ mrskačky vykládá se takto: Když Pán Kristus vstal z mrtvých, lidé stáli na ulicích Jeruzalémských v zástupech, volajíce: »Vstal z mrtvých! Vstal z mrtvých!* Židé je mrskajíce rozháněli, a na památku toho slaví se mrskačka. Jinde prý se mrskají proto, aby ne-oprašivěli.

Na Laších »choďa na kupačku« nebo »kupať« třebas už o půl noci, v pondělí mužští, v úterý ženské. »Kupač« umyje v posteli ležící osobě druhého pohlaví tvář, ruce a nohy, utře svým šátkem a »vykar-bačuje* po rukou a po šlapkách, aby prý neoprašivěli.

Ve Frýdlante chasník zavede děvče na potok, postříká jí vodou ruce a nohy, vstříkne jí za krk a pak jí tam vyšlehá. Dívka musí jíti s každým počestným mladíkem.