afp.). Srv. u Schraclera I3, str. 109 n. а 147 п. Jestliže pak Hirt dnes vedle momentů, čerpaných z věd jiných, akcentuje přece značné — také na jihu staroevropském — rozšíření typu plavého, který prý, udržev se ryzí zejména na severu Evropy a specielně v jižním Švédsku, stěží se mohl vyvinouti v stepi jihoruské, může tato argumentace jeho nabyti povahy z části aspoň přesvědčivé a průkazné jen tehdy, přistoupí-li pro pradomov severoevropský ještě důvody jiné, vyvážené z věd jiných. Ostatek dedukce podobná Hirtově není vzhledem к určité lokalisaci pranároda nikterak tak závazná, jak by se na pohled zdálo: ,, ne j plavějším národem světa" bývají nazýváni také Lite v с i, jejichž jazyk krom toho i podle Hirta sama jest ze všech indoevrop-ských nej zachovalejší, což na všechen způsob nasvědčuje značné jeho i nositelů jeho neporušenosti (buď podle Schradera proto, že hodně pozdě anebo vůbec ne pronikavě vystoupili ze sídel svých na kolbiště historie: I3, str. 142 п.; anebo podle Hirta proto, že co nejméně se pomísili s t. zv. praobyvateli evropskými, ať příčiny tohoto fakta jsou jakékoliv) — jest tudíž možno a přípustno, také sídla Liťevců, Baltů vůbec a sousedních Praslovanů prohlásiti za podmínečně praindoevropské, jak ostatně učinil W. Streitberg.

Anthropologie sama nevedla tedy к cíli, avšak ani archaeologie, pokud byla dotazována o sobě, nedala odpovědi bezpečnější, uspokojivější. To zřejmě vysvítá z prací M. Mucha („Die Heimat der Indogermanen im Lichte der urgeschichtlichen Forschung", 1902, 2. vyd. 1904), G. Kossinny („Die idg. Frage archäologisch beantwortet", Z. f. Ethnologie 1902) a částečně i K. Helma („Die Heimat der Indogermanen u. Germanen", Hess. Blätter für Volkskunde, 1905). Základní myšlénkou spisů těchto jest: najiti určitou a přesnou souvztažitost mezi nálezy, učiněnými na půdě hlavně severo-evropské a národem, který byl původcem předmětů nalezených, jmenovitě keramických, původcem také charakteristických tvarů i ozdob (spirály, stuhového ornamentu) jejich a vynikal od údobí kamenného nadáním a vzděláním, osvětou stále a postupně pokračující, nerušenou (podle Helma) nijakými zřejmými vlivy cizími. A podle nalezišť předmětů jmenovaných, podle hojnosti nálezů na jistých územích učiněných určována domovina Indoevropejců v jednotlivostech sice rozdílně, ale v celku souhlasně územím hlavně severoevropským při moři Severním a Baltickém — jinak řečeno, územím germánským neb i německým. Než archaeologické kombinace, provedené jednostranně, trpí hned několika principiálními nedostatky a závadami noetickými: východ evropský a vizemi asijské nejsou statisticky stejně důkladně probádány jako západ a sever evropský; mezi archaeology samými není v nazírání na rozvoj praehistorické kultury hmotné a zejména keramiky žádoucí jednoty; archaeologie sama nemá ani tolik pomůcek po ruce, kolik jazykověda, aby v praehistorii dovedla poněkud bezpečně rozlišiti předmět, útvar domorodý od předmětu, útvaru pouze tak neb onak vypůjčeného: určitý zjev, vyskytující se jednostejně na místech několika, může zde býti domorodý, onde přestěhováním vynálezce přenesený, tu obchodem, tam kulturní výpůjčkou, módou, rozšířený přes původní své hranice. A záruka jistoty nebo svrchované pravděpodobnosti vlastně žádná. Badatelé nad to vedli si krajně jednostranně, na př. Kossinna počítal jen a jen s pohyby a stěhováním národů neb kmenů atp. (Schräder I3, 117 n. a IL, 2, 472 п.).

Nezbývá proto než dotazovati se také jiných nauk, jmenovitě též lin-guistiky, ba souhrnem jakýms kombinovati a spřádati údaje všech příslušných disciplin podle váhy důvodů, jíž se každá z nich honosí. Z příspěvků toho druhu všimneme si nyní jen nej přednějších, pokud jsou význačný netoliko