str. 19
vydaný, vidíme jasně, že aspoň v přečetných referátech a recensích se dotýkal jiných vědních oborů, ba uveřejňoval dokonce některé překlady z české belletrie. Jako učitel působí všestranně; jak výmluvně o tom svědčí zprávy semináře pro slov. filologie, který on při sofijské universitě řídí (viz nahoře IV, 10). Pěstují se hojně i dějiny literární i lidověda. A stejně bohatý jest též sborník, který nyní vydali žáci Miletičovi.
К dějinám bulharské lidovědy přispěl M. Arnaudov článkem „Rakovski jako folkloríst" (str. 27—63). Rozbírají se náležitě fantastické hypotesy znamenitého buditele bulharského o starožitnostech a bájesíoví bulharského národa a poukazuje se spravedlivě na to, že fantasie Rakovského neměly jen podklad v jeho nedostatečné vědecké průpravě, než že tehdy v 50tých letech min. stol. i vážní učenci západoevropští a ruští (Afanasjev) ztráceli se v bludištích namnoze na základě špatného etymologisování a Rakovski byl jen jich nedokonalým žákem. Bylí bychom si přáli, aby podrobněji byly bývaly vylíčeny snahy Rakovského o sbírání lidových podání a jeho zásluhy o reální etnografii bulharskou. O prvém promluveno jen tak mimochodem, posledního se spis. na konci rozpravy leda dotknul.
Mimo antropogeografickou studii D. Gadžanova o kraji Gerlovo ve východním Bulharsku na severním úpatí Balkánu (str. 104—118), ve které se dokazuje, že kraj byl částečně kolonisován anatolskými Turky, částečně poturčen (asi v 17. stol.), obsahuje sborník tři rozpravy nás blíže zajímající. Á. P. Stoilov sestavil bulharské pověsti
0 stopách, šlépějích vytlačených na kamení od Kraleviče Marka aneb od jeho koně (str. 352—355) a podal jich výklad (srv. Nár. Věstník III., 172). St. L. Kostov (str. 187—201) popisuje medaljony s vyobrazením sv. Jiří drakobijce, které nosí ženy přišité na fesích a rozbírá tradice o tomto světci a obyčeje o jarním svátku, bulharské
1 srbské, i tím vysvětluje zálibu žen zvláště pro takové medaljony; z některých písní vyvozuje, že sv. Jiří jest ochráncem lásky a sňatku. D. Mirčev (str. 239—261) pojednává o ženském domácím průmyslu v Makedonii; popisují se nástroje, jimiž se připravuje len a konopí, též bavlna i vlna, dále nástroje, jichž užívají při předení a tkaní; dříve tkali též mužští, zvláště v Bítolji, ale železnice Solun-Skoplje zničila tento domácí průmysl, jen žena ještě konkuruje s Evropany svým plátnem pro spodní oděv. Dále pojednáno o tkaní koberců a různých pokrývek, o pletení a vyšívání, k tomu pojí se stručná stať o barvení a při tom sděleno, jakými prostředky dostihují různých barev. jpa.
Drobné zprávy národopisné.
Teréze Nováková
vynikající pracovnice na polí českého života osvě.tného, zesnula v Praze dne 13« listopadu 1912. Bohatá a zdárnými výsledky požehnaná její veřejná činnost životní šla trojím směrem a všude byla cenná, úspěšná a platná. — Zesnulá působila pérem, živým slovem i organisačními počiny neobyčejně šťastně v českém ruchu feministickém, napsala řadu umělecky vzácných prací belletristickýeh a účastnila se
|
