plodností jako spíše nepoměrnou úmrtností. Kdyby Francie měla tak spořádané sociální, hmotné a hygienické poměry, jako jsou na Novém Zélandě, musila by tam na ÍO.OOO obyvatel klesnouti úmrtnost asi pod 95 (menší by musila býti než na Novém Zélandě, jelikož se tam rodí méně dětí, které všude rychleji mrou než dospělí]" a vypočítává, že by mohla míti Francie roční přirozený přírůstek v období 1901—1910 asi 111 na 10.000 obyvatelů, který lby byl ještě značně větší než přirozený vzrůst obyvatelstva v Rakousko-Uhersku. A sestavením a porovnáním několika číslic zdá se býti nevývratně dokázáno, že opravdu Francouzi mají příliš vysokou úmrtnost, vyšší snad než ostatní kulturní národové. Zatím věci se mají hodně jinak. Mám před .sebou data o délce středního života lidského v několika státech, jež sestavil E. Levasseur pro XIV. kongres pro hygienu a demografii a jež jsou otištěna v III. svazku zpráv o jeho jednání na str. 1091. a 1092. Tam čteme, že dítko, narozené v 1. 1898—1903 ve Francii, má naději dožiti se 47'4 let, dítko narozené v 1. 1891—1900 v Anglii jen 45-95 a v Prusku 42-53 let; že muž, který v téže době dosáhl 20 let, bude jieště žiti ve Francii 41-53 let (1. 1898—1903), v Anglii 4102, v Prusku 41-30 (1891—1900) a podobně 20letá žena má naději žiti ve Francii ještě 44-02, v Anglií 43-44, v Prusku 43-76 let. A obdobné výsledky máme pro muže a ženy 60leté. Poněvadž data francouzská jsou o několik málo let posunuta dále do budoucností, rozdíly mezi těmito zeměmi se zmenší o něco ve prospěch Anglie a Pruska, ale tím se nezmění nic na faktu, že průměrně dočká se člověk ve Francii vyššího věku než v Anglii a v Prusku, čili že francouzská úmrtnost i est menší než anglická a pruská. Jest pravda, že v některých zemích jsou poměry ještě příznivější než ve Francii, zvláště také v Australii, ale zvracuji všecky pojmy, když tvrdím, že Francie má vysokou úmrtnost, zatím co zamlčuji, že Anglie, Německo a většina jiných států evropských (mimo země severské) mají v tom ohledu poměry nepříznivější než Francie, ba budím zdání, že těmto zemím v každém ohledu patří přednost. A i kdyby se podařilo rázem stlačiti francouzskou úmrtnost na nejnižší možnou úroveň, jakou nyní vidíme ve - Švédsku a třeba tedy na úmrtnost novozélandskou, jest absolutně vyloučeno, že by přirozený vzrůst mohl dělati ve Francii 111 na 10.000 obyvatelů. Prof. Koloušek zapomněl na jeden velmi důležitý fakt: že Nový Zéland je mladá koloniální země, jejíž obyvatelstvo se většinou nedávno přistěhovalo a mají v něm tudíž rozhodnou převahu ročníky mladší, které mají poměrně nejmenší úmrtnost, kdežto vývoj francouzského obyvatelstva vedl k tomu, že poměrně má Francie tolik starců jako žádná jiná země. Podle Mayra,, Statistik und Gesellsohaftslehre II. díl str. 80, bylo v roce 1891 z ÍOOO francouzských obyvatelů 227 starších 50 let (126 starších 60 let), kdežto v Anglii více než 50letých bylo 146 (víc než 60letých 75), v Německu 158 (resp. 80) atd. Že za takovýchto poměrů poměrný poičet úmrtí (vzhledem к obyvatelstvu) ve Francii musí bvti vyšší než v i iných zemích, leží na bíledni. Kladu-lí na otázku: „Proč je tam (ve Francii) tak veliká úmrtnost při tak skrovném počtu narozených dětí?" odpověď.: „Protože francouzské trochu zámožnější л rozpočítavější rodiny brání se vědomě zuby nehty četnému potomstvu. Jedině nejchudší proletariát nemá přílišných strachů ploditi nové potomstvo, jelikož se jednoduše o to potomstvo nestará a v tupá