Proč se zmenšuje úmrtnost, jest jasno: všeobecné zvětšení blahobytu evropských národů a jejich kolonií i států z nich vyšlých, jež znamenáme téměř po celé minulé století, ale zvláště v druhé polovici jeho a jako důsledek toho pronikavé zlepšení sociálních poměrů nižších tříd společenských, tedy pracujícího lidu, neobyčejné pokroky vědy lékařské a hygieny, boj proti nakažlivým nemocem se strany státu a společnosti vůbec, jsou hlavní příčiny, vedle některých podružnějších, silného omezení úmrtnosti, jež dosud jistě nedospělo к svým krajním mezím. Naproti tomu nevíme a nedovedeme říci tak zcela bezpečně, z kterých příčin klesá také plodnost. Jen jedno jest jisto a v tam se shodují všichni, kteří o tomto zjevu uvažují: pramen jeho jest hledati především v lidské vůli; dětí se rodí méně, ne že by lidé nemohli jich více přivésti na svět, nýbrž že nechtí. Ale proč nechtí, to je právě záhadou a řešení tohoto problému dalo podnět к různým theoriím a domněnkám a spolu také к četným kontroversím a sporům vědeckým. Jedni hledají příčinu ve vzrůstu blahobytu, druzí ve stoupajícím racionalismu, který proniká všechny vrstvy společenské, jiní v moderním zřízení demokratickém , opět jiní v emancipaci od církve, ve vylidňování venkova a soustředění obyvatelstva v městecn, emancipaci ženy, propagandě novomalthusianistické atd.; důvodů se uvádí celá řada.

Jeden z výkladů snaží se svésti oba dva zjevy, klesající úmrtnost i plodnost, dohromady. Vychází z toho fakta , že probíhají paralelně vedle sebe, že přibližně také ve stejné době začínají a dále že nabývají téměř stejné intensity, ba úmrtnost klesá ještě rychleji a následkem toho vzrůst měnou přirozenou se utváří ještě příznivěji než v době předcházející. Poněvadž pak příčiny menší úmrtnosti jsou známy a tyto příčiny jsou důsledkem činitelů, jež s přirozeným vývojem obyvatelstva nemají nic společného, domnívají se, že úbytek plodnosti jest jen důsledkem úbytku úmrtností, menší úmrtnost přináší s sebou i menší plodnost a obráceně větší úmrtnost má za následek i větší množství narozených. Vyjádřeno mathematicky, v tomto pojetí populačního vývoje jevila by se plodnost jako funkce úmrtnosti a pak ovšem všecky obavy, kterými rychlé klesání plodnosti od theoretiků i praktiků jest provázeno, by odpadly samy sebou, Zpovlovní-lí zmenšování úmrtnosti a zastaví-li se konečně jednou, o: čemiž jistě nemůže býti pochyby, stane se totéž i na druhé straně u rozplozování a přebytek živě narozených zůstane stále týž. Celý moderní vývoj populační posuzuje se tu tudíž čistě optimisticky.

Arci nesmíme si mysliti, že by toto vzájemné působení dál> se nějak automaticky nebo že by snad zasahovala do tohoto vývoje nějaká neznámá síla tvůrčí. Zastanci této theorie představují si celý ten proces tak, že zmenšení počtu zemřelých působí zpětně na vůli onoho dílu obyvatelstva, jež se nachází ve věku plodivém. Zeimře-li na př. rodičům dítko, jest pravděpodobno, že se postarají brzy o náhradu, a tedy také obráceně, zůstane-li více dítek na živu nežli za stejných okolností dříve, odpadá onen motiv, ba rodiče zajisté nebudou si přáti, aby rodina jejich vyrostla více, než by jim bylo možno řádně ji za-cpatřiti. U kojenců pak přistupují k tomu i důvodv fysiologické, neboť po dobu kojení je mialá pravděpodobnost nového početí, a tudíž