menší úmrtnost kojenců eo ipso znamená také menší počet novorozených dítek v době nejblíže příští.

Tuto theorii, jíž toliko naznačil van der Smissen, rozvedl podrobněji, ale toliko podmínečně a s výhradami, nejprve Karel S e u t e-m a n n v článku „Der Stand der Statistik der Bevölkerungsbewegung im Deutschen Reiche u. die Hauptzüge der Bevölkerungsentwicklung in den letzten 15 Jahren", Jahrbücher für Nationalökonomie und Statistik, N. F., Bd. 33., str. 289,—313. Podle něho jest pravděpodobně v populačním vývoji jistý druh mechanické samo-úpravy: zmenšení úmrtnosti způsobilo pokles plodnosti, při čemž si představuje vzájemné působení asi tak, jak jsme právě vyložili, К tomu béře zároveň na pomoc ideu malthusovskou o souvislosti vzrůstu obyvatelstva se vzrůstem potravin a vykládá, že zrychlením tempa v rozmnožování obyvatelstva následkem snížení úmrtnosti zmenšeno bylo kvantum potravin, jež na jednotlivce připadají, a jejich zmenšení může pak býti podnětem, aby se omezilo plození dětí. Tím by ovšem klesání plodnosti ztratilo úplně svůj povážlivý ráz, nebylo by znamením oslabení vůle moderního lidstva a jeho zženštění jakožto následku vzrůstajícího blahobytu. Seutemann však jest si plně vědom, že celý tento zjev je příliš složitý a proto svou theorii pronáší jen podmínečně a s výhradou. „Jednotlivosti dalšího vývoje německého obyvatelstva musí býti neustále zkoumány a to podle vyloženého hlediska, zdali úbytek porodů jest zjevem samostatným anebo pouze zjevem průvodným," píše na konci svého článku.

Mnohem určitěji vyslovil se J u r a s c n e к na 14, kongressu pro hygienu a demografii v roce 1907, Pozoruje, že omezování plodnosti šíří se ve všech zemích, musí tudíž míti nějakou společnou příčinu a nemůže vyplývati toliko z důvodů lokálních, A tuto všeobecnou příčinu nemůže nalézti v ničem jiném, než právě ve zmenšování úmrtnosti, a to netoliko úmrtnosti kojenecké nebo dětské, nýbrž úmrtností celkové vůbec. Jak si tuto souvislost představuje, blíže nijak nevyložil ani nenaznačil. Vždyť přece nemůže míti zmenšená úmrtnost dospělých týž účinek na množství porodů jako pokles úmrtnosti dětské, ba právě naopak jako její důsledek čekáme zvýšení plodnosti a nikoli její snížení. Za to však postihl a vyslovil docela jasně důsledky této theorie, je-li správná. Poslední příčinou zmenšení počtu narozených je dobrovolné zdržení se plození, ale je podstatný rozdíl, je-li tato zdrželivost příčinou bezprostřední anebo vyplývá-li z poznání delšího trvání života. V prvém případě opakuje se případ francouzský také u ostatních národů, ale pak to předpokládá úplnou změnu v jejich nazírání životním a tuto změnu považuje Jurasćhek za stěží prokázanou; proto právě staví onu theorii, V druhém případě jedná se toliko o přizpůsobení se novým poměrům a tudíž klesání plodnosti se zastaví, jakmile se zastaví zmenšování úmrtnosti; pak není potřebí chovatí obavy, neboť jen v prvém případě dospějeme к neomezenému klesání porodů a v další budoucnosti к úplné stagnací ve vývoji obyvatelstva.

V poslední době přijal Juraschkovu thesi za svou, aniž by o Ju-raschkovi se zmiňoval, Siegfried B u d g e. Před krátkou dobou vydal knihu „Das Malthus'sche Bevölkerungsgesetz und die theoretische Nationalökonomie der letzten Jahrzehnte", jejíž obsah bude nás zají-