Hrnčíři v České Třebové.

V přítomné době zaměstnává se v České Třebové několik kamná-řův a vede se jim dobře. Hrnčíře ani v Č. Třebové ani v okolí není žádného. Před 80 léty, z kteréž doby obrázek tento se datuje, bylo právě naopak: žili a pracovali tam hrnčíři a nebylo žádného kamnáře, ježto se tamní hlína na kamna nehodila. Avšak prodlením několika desítiletí zanikli hrnčíři do jednoho. Co nezmohly dříve vzácné kovy —. stříbro, cín, měď — to provedlo za spoluúčinkovaní kameniny prosté železo ■— litina a plech.

Štít hrnčířský na hruškovém dřevě.

Před vynalezením těchto tvrdých a pevných materiálů bývala spotřeba křehkého nádobí z prosté hlíny úžasná. Proto bylo řemeslo hrnčířské valně rozšířeno a spojovalo se v cechy. Několik set let na zad sahá založení hrnčířského cechu v České Třebové a v nedlouhé asi době potom založen cech hrnčířů i v sousedním Semaníně (nyněj ším zněmčeném Schirmdorfě,), jemuž se smávali, že má hliněný zvon s koženým srdcem, kterýžto vtip týkal se nějakého nedorozumění s vrchností litomyšlskou.