Jako tehdáž nebylo řemesla, by se vtip lidský o ně nebrousil, tak bylo i s hrnčíři. Dokonce celá písnička se o nich zpívala, jen že nám z ní zbyl toliko nepatrný útržek: „Hrnčíři jsou jak hrabata, zamazaný jak prasata ..." Klassíckou krásou ani ušlechtilostí patrně se nehonosila, než byla výplodem doby a nikoho nerozčilila, ano nejedna dívčina měla na toto dvoj verši významnou odpověď: „Lepší hrnčířů nehet, než kalců devět".

Různobarevné polévaná mísa s městským znakem a vročením 10. July 1686. (Slabě znatelné — na dně.)

V některých rodech drželo se hrnčířství dloubo. Tak lze v rodě Fialově „na kopci" a Pivoňkově na Trávníku hrnčířství nepřetržitě stopovati do 17. století. Kromě záznamů cechovních jsou tu i doklady prací jejich. Po Pivoňkoví zůstalo výše vzpomenuté drobounké nádo-bíčko (miska s nápisem Jiřík Pivoňka 1684), pak kadlub na kachel sv pěkným obrazem P. Marie a vročením 1701, po Fialovi pak má městské museum mísu s městským znakem a datem 10. July 1686. Mísa tato prozrazuje zručného a dovedného kreslíře; škoda jen, že se více po něm nezachovalo. Ploché ornamenty na řečené míse jsou vyryty tupým nástrojem do vlhké hlíny a napotom polévány rozličně