Pátráme-li po jeho původu, jsme přivedeni na Slovensko mezi trenčínské Habán y,3) Tam byl totiž r. 1758 zaveden inkvisiční protokol s Josefem Penkertem, habánským hrnčířem z Trenčína, 63 roky starým, který udává, že je v Trenčíně 147 Habánů a že se scházejí к bohoslužbě v jeho domě. Tito Habáni jsouce uprostřed čistě slováckého obyvatelstva, podléhali patrně vlivu slovanskému (v inkvisičním protokolu se vysvětluje jejich bohoslužba v závorce přidaným českým slovem „chi ebol á m á n í"). Byli však původu německého, neboť Penkert v témže protokolu praví, že jejich předkové byli nadáni německými privíleji. Jméno Penkert jest tak řídké, že sotva bude tato ždánická rodina pocházeti odjinud, než od Habánů trenčínských, zvláště když dle protokolu vidíme, že v rodině pěstovalo se hrnčířství. Jíž v druhé polovici 17. století přestal totiž kommunismus mezi Habány a uvolněním společného svazku hospodářského uvolňovalo se též přesvědčení náboženské. S tím také souhlasí psaní knížete Jana Adolfa ze Schwarzenberka ze dne 17/3 1677, jež cituje Mareš ve svém článku o Novokřtěncích,4) dle něhož zdržovalo se na hranicích v Sobotišti asi 400 Novokřtěnců, kteří byli rozličných řemesel znalí a volní usaditi se na některém českém panství, kde by slušné přístřeší a živobytí nalezli, jakož i opustití svůj dosavadní blud. Patrně však, co tu řečeno o Habánech sobotišt-ských, platí o tehdejších Habánech uherských vůbec a neméně o Habánech trenčínských. Kromě toho stálé války a nepokoje v Uhrách, které ke konci 17, století tam panovaly, a jež iísníly nejvíce Habány, mohly v nich vzbudíti, zvláště v trenčínských, jímž slováčtina byla asi bližší než němčina, touhu odejiti na Moravu, o níž také slyšeli vyprávěti jako o zemi blaha od svých dědů.

Tak přišel asi též Jakub Penkert do Ždánic a nazván tu túfar; a tak máme při něm doklad, že název značí současně i Novokřtěnce i výrobce majoliky zároveň. Jistě přišel před r. 1699, neboť trvalo to asi delší dobu, než orthodoxní faráři připustili za kmotra někoho, kdo jim byl ve víře podezřelý. Nebyl však ještě ve Ždánicích r. 1693, neboť narození jeho syna Františka, který se narodil r. 1693, není zapsáno ve ždánické matrice.

Hledáme-li nádoby, jež by se daly přípsati tomuto džbánkáři, přicházíme ke dvěma, jež pravděpodobně byly od něho vyrobeny. Jest to jednak hruškovitý džbán s jednoduchým stylísovaným květem, který má velikou příbuznost s uherskými pracemi habánskými. (Vy-cbr. č. 2.) Zvláštní jeho charakteristikou je žlutý tulipán s fialovou vlnitou čarou uvnitř. Džbán vyniká krásnou glasurou a pěkně provedenou malbou jednoduchého květu v barvách ostrého ohně. Majitelem džbánu je odborný učitel na měšťanské škole ve Slavkově, J. Hájek a obdržel jej z rodiny Au do vy, pocházející z Heršpic, tedy místa ležícího nedaleko Ždánic. Ostatně rodina Audů vyskytuje se v 17. století v bezprostřední blízkostí Ždánic a není nemožno, že i heršpíčtí Audové odtud pocházejí. Chronologicky to souhlasí, neboť byl-li Penkert roku 1699 kmotrem, jistě bydlel již r. 1698 ve Ždánicích.