str. 216
Stojí buk prostřed luk,
na tom buku devět suků,
eště něco více:
červený střevíce,
bílý boty do roboty —
fuk z hrady ven.
|
Erben 28; Poklad, mlád. sv. 85; Malý bud. VIII.
Evandule, tři tabule,
na vrchu jsou ptáci,
honili je dva kluci
s červenými praporci.
Zahnali je na vršíček,
tam jim dali bubíneček —
bum, bum, bum,
na housličky tídli tidli tum.
|
Plzeň, listy 1892 č. 26; podobně Slávia (1874) 4, 39 č. 1 (Enike, benike, máci, na vrchu jsou ptáci, honili je Turci, zahnali je na vrší-ček, udělali si z nich . . .) — srovn. Peck, Valašské nár. písně str, 101, Zahrada budeč. VIL, Čečetka, Od kolébky do hrobu 36, č, 10, 13, Sbor, hořic, 130, Vlastivěda slezská 127; — Bartoš, Naše děti str. 81; srov. též Bartoš, Lid a národ 68: Evandule v jednom dubě a na vršku brabci, vybrali ich chlapci, kúpili si barana se zlatýma rohama; kdo ty rohy najde, štyry míle zajde, štyry míle za Prahu, za tú babú šmat-lavú. Vyhlídal, Han. děti 100 č. 11: V evandole, v jedněm dole, bili se dva Turci, jeden Turek chytil vdolek, udeřil ho v konci, Suk, buk, marš ven! Jinak č. 12: V evandole, v jedněm dole, honili se Turci se zlatými zvonci, a za nima Mikuláš, naložil jim zlatý plášť a za níma černý pes, a ty, pane, běž za ves! Taktéž od Ml. Boleslavi Slávia IL, 4, 433 č. 12: Evandule, v jednom důle, honili se Turci, jeden Turek popad zvonek, uhodil s ním к srdci. Mně srdce bolí, voda v něm stojí, vij a, vij a, ven, uhodím tě zlatým kamenem!
Takové veršíčky 3—8 připojeny jsou v Slavii II. 4 str. 31 č. 8 к počítadlu nahoře str. 208 připomenutému s jiným úvodem: Co's Karlíčku, co dělal, že's košilku zamazal? Honili mě Turci, těma dvěma zvonci, dohnali mě na kopeček, tam mně dali bubíneček atd.
Některá počítadla vyvinula se z říkaček, které popěvkují děti,
když prší. Na př,;
Prší, prší jen se leje,
kam ty koně povedeme,
povedem je pod hrušku,
dáme na ně podušku
— ven!
|
Poklad, mlád. sv. 85; — srovn. Fr. Bartoš. Národní pís. mor, v nově nasb. str. 960.
Jiná mají původ svůj v popěvcích při rozmanitých hrách. Takový popěvek při hře na „hastrmana" zaznamenává Náš domov 1899, str. 186:
Skoč, panenko, do vody
pro červené jahody.
Proč bych já tam skákala,
sukničky si máchala? atd.
|
Totéž uvádí Čelak. Slovan, nár. písně I. 214 jako počítadlo. U Krolmusa III. 105 čtou se ve hře: „Soud na návsi pod máji" verše:
U Adámků dělám začátek:
Že má mnoho bídných telátek;
jedno kusý, druhé rusý,
třetí sotva ocas nosí! —
|
|
