str. 222
Sbor. mus. spol. sloven. VII. str, 68. U Němců památka na Francouze: Eins zwei drei, mit den Franzosen ists vorbei . . . Drosihn Nr. 227, nebo: Eins zehn zwanzig, Napoleon fuhr durch Danzig . . , Ibid. 247 a j.
V leckterých počítadlech najde se satirka, v níž děti posuzují vady a nedostatky jak soudruhů tak dospělých a jím se posmívají. Nejčastěji chopí se malý posměváček jména:
Hej, hej, B a r t o n i,
co to vezeš na koni?
Půl korce žita
od pana Víta.
Pan Vít není doma,
jel do Berouna
pro drahé koření,
kdo má zubů bolení;
pro zlatý věnce
naší Mařence.
Z hrady ven!
|
Erben str. 28; — srovn. Krolmus, Staročeké pověsti, zpěvy, III. 203, Poklad, mlád. sv. 85, Bartoš, Naše děti str. 107.
Hopsa Janku z Podolí,
kdo ty krávy podojí?...
|
Peck, Valašské nár. písně 102.
Honza Franta pohromadě
běhat budou po zahradě
dyž kdo koho dohoní,
pěstí do zad uhodí.
|
Slávia (1879) II., 4, str. 29.
Karolíno krásná,
kde si husy pásla?
Pásla jsem je pod dubem,
hrála jsem si s holubem,
holub sedí na peřince
šije boty Karolince.
|
Slávia IL, 4, str. 33 č. 13.
Adam, Eva, répok cépok abuka do klobúka, utěká,
uder ho, pác ho!
|
Šebestová, Lid. dokům. 45.
Hospodář, hospodář!
A ty pane Fabiáne chytej nás.
|
Vyhlídal, Han. děti 103 č. 27.
Ani svého vlastního otce neušetří děti v takovýchto veselých a škádlivých rýmovačkách.
Náš tatíček nebožtíček,
dej mu Pán Bůh nebesa,
on vozíval staré babky
na trakaři do lesa.
Anyky manyky cuky dyde,
abu fábu domine,
ece pece nove dece draue.
|
(konec srovn. s dřív. uved.)
Český lid XIV. 334; začátek srovn. Bartoš, Naše dětí 116.
Otec náš, táta náš,
posadil nás na stoličku,
dal nám chleba po krajíčku.
A vy děti nemeškejte,
chytá pecen utékejte.
|
Starou „bábu" dětí velmi rády škádlí: Václavek, Děti na mor. Valašsku.
Byla jedna bapka,
prodávala japka,
byly tuze trpký,
jako kozí bopky.
|
Český lid XVIII. 361; jiné viz Český lid X. 194, Slávia II., 4, str. 33 č. 14, Václavek, Děti na morav. Valašsku.
|
