str. 221
Já a ty — mynáři, mynář osel — to's je ty!
|
Český Hd X. 193; — Vyhlídal, Naše Slezsko 241; nepochybně podle německého: Ich und du, Müllers Kuh, Müllers Esel, das bist du. Ztschr. d. V. Vk. VII. str. 299.
Ty kluku pytlíku,
ty's nám byl na mlíku.
Máma tě honila v okolo komína;
táta tě chyt, byls doma bit;
kókals vokynkem, dostals polínkem,
marš ven!
|
Vyhlídal, Han. dětí 102 č. 26.
M y máme spolu černou krávu;
co ta kráva nadojí, ty to sníš,
ty honíš.
|
Čečetka 36 č. 24; srovn. německé: Ich und du, wir kaufen eine schwarze Kuh, die Milch, die sie gibt, die isst du. Hruschka u. roischer 437.
V jiných sdělují se vzájemně o své slasti:
Já malý holeček
dostal jsem vdoleček,
babička ho namazala,
kočička se dívala.
|
Čečetka 36 č. 18; nebo umlouvají společné podniky:
Až bude máje,
půjdeme do ráje;
co tam budem dělati?
Zlato, stříbro lámali;
komu je budem dávati?
Šafářovic dcerce
na ty zlaty věnce.
Věnec už je upleten:
jdi ty, Vávro, z kola ven!
|
Erben str. 62; — srovn. Slávia (1874) 4, 40 č. 5 (s jinými úvodními verši: Čáp letí po poli, slepice ho dohoní: „Kam ty čápe letíš?" Do zlaté koruny. „Co tam budeš dělati?" ... na ty boží věnce; ženich její před prahem, posypaný tvarohem). Český lid XIV. 467, Zahr. budeč. XIX., 79, Pokl. mlád. sv. 85, Vlastivěda slezská I. 127. Podobně Vyhlídal, Han. děti 101 č 16: En ten taje, pojedeni do ráje. Co tam budem dělati? Zlato stříbro kopati. Kde ho budem dávati? Mlynářové cerce, ona plete věnce, pro mládence. —7 Úmluvu к podobnému cestování čteme též v němec, počítadlech: Wir wollen wandern, von einer Stadt zur andern... Böhme 1865.
I historické vzpomínky zachovaly se v dětských rozčítadlech. U nás je to zejména vzpomínka na vpády turecké.
Jede Turek od Moravy
šavle se mu blejská
já se Turka nebojím,
ani jeho vojska,
ani jeho pistole,
když jsou buchty na stole.
|
Český lid XIII. 478; — srovn. Plzeň. Listy 1892 č. 26; Květy mlád. III. 2; Poklad, mlád. sv. 85, Český lid XIII. 478.
Náš tatíček, neboščíček
nařezal si hůlek,
aby sa měl čím bráníti,
až pojede Turek.
Turek jede přes Moravu,
šabla sa mu blíščí,
Moravané utíkajú,
až jim z botů ipiščí.
|
Peck, Valašské nár. písně 102; — srovn. Čečetka 36 č. 25, Bartoš, Děti 96.
Katolíci v jednom dvore
honili sa s Turci,
jeden Turek za pazurek,
už sú oba v konci,
buk, suk, ven!
|
|
