str. 232
síly najiti zaměstnání ve svém kraji. Hospodářství do sta jiter nezaměstnávají obyčejně cizích dělníků. Značná část dělníků musí proto hledati chleba jinde a chodí v letě na práci do západního nebo severního Německa. Značná část obyvatelstva živí se rybolovem v moři a hojných jezerech kašubských, U moře a při březích větších jezer jsou celé vesnice rybářské, kde rybolov jest hlavním, a rolnictvo toliko vedlejším zaměstnáním. V poslední době však pozbyl rybolov významu pro širší vrstvy obyvatelstva, poněvadž práva pobřežních obyvatelů na volný rybolov byla většinou vykoupena a zrušena. Průmysl a obchod jest tu ještě v plénkách. Do nedávna obešli se Kašubové téměř úplně bez řemeslníka. Sami si stavěli chaty, jež vylepovali hlínou a vybílili vápnem, celá rodina předla a tkala,' šila bílé prádlo i oděv, vyráběla čapky a kožichy z beraních koží, v zimě zhotovovány stoly a židle, vyřezávány lžíce a tak řemeslníka nebylo vůbec třeba. Dnes nalézáme jen zbytky této domácí výroby.
Sešit bohatě illustrovaný ukázkami typů lidových, obrazy krajin, detaily z lidového stavitelství a opatřený mapami, znázorňujícími sídla i hranice jazykové, zakončen jest „Bibliografií prací o Kašubech", sestavenou p. E. Kołodziejczykem, bohužel — velmi povrchně. Chybí tu na př. i práce zesnulého prof. A. Kaliny! Dr. Stanisław Zdziarski.
*
Матер!яли до украшсы<01 етнольог-П. Видае Етног-рас^нчна komícír Наукового Товариства im. Шевченка у Львов1. Том XV. У Львов1 1912, str. 203.
Nový tento svazek druhého národopisného podniku Učené společnosti Ševčenkovy ve Lvově obsahuje několik zajímavých a cenných příspěvkův. Předně od Ant. Onyščuka Národní Kalendář, obyčeje a pověry spojené s jednotlivými dny v roce z jedné osady Nadvorňanského okr. v Haliči (str. 1—61). Nejdříve o rozdělení roku, jména měsíců, přísloví s nimi spojená, noc, při tom sděleno několik lidových modliteb a otčenášů; jednomu rukopisnému zápisu přičinil farář zemřelý r, 1867 poznámku, že s velkými obtížemi naučil své farníky pravému Otčenáši. Dále o jednotlivých dnech, přísloví, pověry i různé legendy, jak o tom, že v neděli se nemá pracovati (str. 7. sl.) a j. v. Dni středa a pátek a ovšem neděle jsou také personifikovány jako hojně v tradicích lidových. Popis svátků počíná vánocemi (str. 15 až 23), a tu všude sdělena pravá spousta různých obyčejů a zvyků, pověr a všelikých podání, na př. po dobu vánoční nesmějí se jednotlivé druhy obílin jmenovati vlastními jmény, než jen všeobecně „dzerno"; o koledování a koledách velmi málo. Na nový rok otvírá se nebe a tu se splní každé přání; čteme tu mimo jiné (str. 24) anekdotu, jak člověk se přeřekl „Bože, dej mi hlavu jako džber"; srbskochrvatská verse jest dokonalejší, srv. Anmerkungen zu KHM. der Br. Grimm ÍL, 213. Rozmanité jsou zvyky a tradice velikonoční (str. 35—43). Tu také o kraslicích a legendy o jích původu, str. 36; též tu zapsána legenda o oživení upečeného kohouta na důkaz vzkříšení Ježíšova, str. 37. Dále legendy o Rachmanech (str. 42), které vzbudily tolikráte pozornost učeného světa. Při dnu sv. Jiří zapsána legenda o dívce obětované draku za pouštění vody (str. 44). Přehojné jsou pověry a j.
