který píše: „Poněvadž rozdíl mezi jazykem čistě polským a kašub-ským jest týž, jako rozdíl mezi knižním jazykem německým (Hochdeutsch) a lidovým (Plattdeutsch), proto Kašub rozumí obyčejně jazyku polskému, ačkoliv polsky nemluví; proto též knížky užívané ve školách lidových jsou polské, jako se užívá jen polské bible."

„Z dojmů kašubských" p. Stan. Thugutta vybíráme nejvýraznější drobností. Kašubové užívají němčiny jen mimo dům. Hospodářství mají po několika stech jiter, dobytka jest hojně, obydlí čistá, úspory značné. Tak na př. banka kašubská v Sopotech, založená r. 1909, měla 24 členy a 50.496 marek kapitálu, v Pucku (roku 1907) 113 členů s kapitálem 146.704 M, v Tezevě (1906) 155 členů a 255.324 M; ve Wejherově (1906) 308 členů a 621.155 M; v Kościerzynę (1902) 399 členů a 366.737 M, v Starogardu (1897) 908 členů a 1,652.138 M, v Tucholi 989 členů a 1,448.942 M. Ovšem kultura německá ničí všecky zbytky domácího bytu, mění kroj, ráz staveb a zakazováním polského jazyka soustavně poněmčuje. Krutý útisk, jejž pověstný „furor teutonicus" vykonává, dosahuje toho, že těch 140.000 hlav drobného kmene ztrácí postupně jazyk a s ním všecky vnější rysy, jimiž se liší od ostatního obyvatelstva. Dnes sedlák nebo drobný měšťan chodí v obvyklém kroji městského proletáře, bydlí ve vesnicích, v nichž se násilně odstraňují všechny rysy, upomínající na ka-šubský původ, pozbývá svého domácího průmyslu, stydí se za svou řeč a mění se v Němce. Proti tomu bojuje agitace „velkopolská". Výsledkem jejím jest hnutí mladokašubské, krásný rozvoj bank a společenstev, a šíření polské osvěty.

Stať prof. dra. Kaz, Nítsche „M owa Kaszubska" přináší vedle obsažného přehledu dosavadního bádání o otázce samostatnosti „jazyka kašubského" jasně formulovanou thesi autorovu, jenž soudí, že kašubština byla původně přechodním nářečím mezi polštinou a polabštínou a že později podlehla polonisaci. Prozkoumání polských dialektů v západních Průších a ve Velkopolsce podalo autorovi řadu dat к řešení otázky o poměru jejich к jazykové oblastí kašubské. Ukázalo se zejména, že přes svou odlišnost má kašubština mnoho společných rysů s polským nářečím okolí tucholského, které zase tvoří spojení mezi jižními, silně popolštěnými dialekty kašub-skými a nářečím nedusteckým, jakož i velkopolským. Značný rozdíl jest mezi nářečími jíhokašubskými a mezi Kociewiaky, bydlícími na jihovýchod od nich, jejichž nářečí — úzce zpřízněné s dialekty za-vislanskými — zaujalo nepochybně teprve později levý břeh této řeky, druhdy pomořanský (kašubský).

Práce dra, Szpandowského „Ustroj społeczno-ekonomiczny Pomorza" obsahuje drobností zajímavé pro národopis. Typickým představitelem pomořského rolnictva jest „gbur". Název ten, jímž jazyk spisovný označuje člověka neotesaného, znamená tu majitele prostředně velikého komplexu polí obyčejně několika set magdeburksých jiter. Po stránce společenské tvoří „gbur" střední stav mezi velkostatkářem a malým hospodářem. Duševně stojí tato vrstva dosti vysoko, jest společensky i národnostně uvědomělá, tak že jest hlavní představitelkou polskostí Pomo-řanska, kde rozsáhlejší statky jsou až na malé výjimky v rukou německých. Pro málo intensivní hospodaření nemohou všecky pracovní